Foto: ADC

Aleš Najbrt: I „blbost“ se dá posunout, dáváme si prostor zkusit cokoli

10. 5. 2021 07:05

— Mohlo by vás zajímat —

Pokáč zpívá v nové kampani: když neví mamka, poradí Partners Banka

Poradenská Partners Banka, která odstartovala 6. března, spouští od 2. dubna reklamní kampaň. Znalost značky buduje s písničkářem Pokáčem.

Reklama
vškk

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Chceme dělat věci, které vydrží a není třeba se k nim vracet, říká v podcastu ADC Kitchen designér a šéf studia Najbrt, které stojí za plakáty filmového festivalu v Karlových Varech, logem České televize či Footshopu.

Typograf, grafický designér a podle vlastních slov „špatný zpěvák“ Aleš Najbrt se svým studiem proslul tvorbou plakátů pro Karlovarský filmový festival či vizuálních stylů České televize, Prahy, Ostravy nebo společnosti Footshop. „Občas někdo přijde s načrtnutou ‚úplnou blbostí‘, ale vzájemnou diskuzí se dá posunout. Chceme dělat věci, které vydrží,“ říká Najbrt v rozhovoru, jenž vedl předseda Art Directors Clubu David Suda pro další pokračování podcastu ADC Kitchen. Celý rozhovor si můžete poslechnout přes odkazy uvedené na konci článku.

Výstupy studia Najbrt jsou konzistentně kvalitní, jak k tomu tým vedeš?

Dostal jsem se k tomu postupně. Začínal jsem v Reflexu na jaře 1990. Myslel jsem, že budu umělcem v malém ateliéru, místo toho jsem řídil tým grafiků a za pochodu jsem se učil vést lidi. Když jsme založili studio, zkušenosti jsem využil. Při vytváření nových značek já nebo Zuzana Lednická, která je moje životní i pracovní partnerka, vývoj nápadů supervizujeme, jak se říká. Pomáháme je posouvat dál. Chceme vytvářet věci, které budou fungovat, mít smysl a odpovídat účelu i zadání. Logo je většinou základem vizuálního stylu. Třeba jako v případě Footshopu jde o princip, u něhož bychom chtěli, aby se rozvíjel dál, mohli do něj zasahovat grafici, malíři a podobně.

Supervizi trochu shazuješ, ale v kreativním procesu je potřeba mít člověka, který od té cesty má trochu odstup…

Snad to úplně neshazuju. Myslím, že člověk se nemá spokojit s prvním nápadem. Často vídám loga s dobrým nápadem, ale říkám si, že se na tom mělo třeba ještě měsíc pracovat. Snažíme se tomu dávat čas, což někdy pro klienty bývá problém, protože dnes všichni chvátají. Chceme dělat věci, které vydrží dlouho a není třeba se k nim za tři roky vracet. To je pak drahé, když se ukáže, že levné řešení nefunguje a neslouží účelu věci.

Testujete na různých formátech nebo vycházíte ze zkušeností?

Zkušenost používáme, ale samozřejmě zkoušíme a prověřujeme. Zároveň klienta bereme jako partnera, protože ví mnohem více než my, co dělá. Je dobré klienta vnímat a ne ho brát jako někoho, kdo ti chce práci zkazit.

Kdo dává zpětnou vazbu na práci tobě?

Všichni. Naučili jsme se být otevření a poslouchat se vzájemně. Nejsem nejmladší a svět designu i jeho vnímání se posunuje. Mladí se snaží dělat věci jinak, vytvářet „chyby“ v typografii, nabourávat principy…

Jako třeba s logem Footshopu.

Také je to nápad mladého designéra Michaela Dolejše. Já si nechci hrát na dvacetiletého a naslouchám. Někdy je to při rozhodování těžké. Riskuješ, že zazdíš něco, co by bylo dobré. Ale snad takových situací není moc, protože v týmu se musíme shodnout, chceme, aby mladší generace ovlivňovala i nás.

Psali jsme:
Footshop představil novou vizuální identitu. Tenisku v logu střídají škrtance

Začínáte práci výzkumem?

Hodně spolupracujeme s agenturou Unicorn Attacks a Milanem Šemelákem. S ním může klient mluvit, aby si společně udělali jasno v tom, jaká značka vlastně je a ke komu má mluvit, ještě než začneme navrhovat. Někdy si to děláme sami, ale ta spolupráce se mi líbí mnohem víc. Nejdříve pracuje hlava, až potom ruce.

Hlavu jste si lámali i s logem pro Ostravu? Nápad asi nebyl v zadání…

Ve smlouvě bylo, že jsme museli připravit pět různých návrhů, alespoň jeden z nich musel pracovat s koněm, kterého má město v heraldickém znaku. Dáváme si prostor, aby se zkusilo cokoli. Někdo přijde s načrtnutou „úplnou blbostí“, ale ozve se další s tím, jak by se to dalo posunout. Třeba pod návrhem Prahy jsou podepsaní asi čtyři lidé. Návrh Ostravy s vykřičníky byl můj favorit. Věděl jsem, že jdu s prezentací na tenký led. Bylo pro mě jako zjevení, že z tehdejších dvanácti členů rady jich pro návrh hlasovalo jedenáct. I když se to na nás po zveřejnění sesypalo z celé Ostravy. Tehdy chodily maily s nadávkami, že takových log udělají za minutu dvacet. Za každým druhým slovem byly tři vykřičníky, vlastně hned začali využívat vizuální styl města.

Kde vlastně bereš mladé talenty? Prý si ze škol bereš ty nejlepší.

Sledujeme studenty a nejen na UMPRUM. Některé kontaktujeme, dost lidí za námi přichází. Je to dlouhodobý proces. Většinou se s kreativními lidmi nejdříve poznáváme z obou stran a začínáme na nějakých projektech. Během toho se pozná, jestli mezi nás zapadne kreativně i z lidské stránky. A je třeba, aby přijal i týmové autorství, což ne každému vyhovuje, stejně jako být trochu schovaný za značkou studia. I když si leckdy lidé práce studia spojují se mnou, my se snažíme, aby pod ní byli autoři podepsaní a vědělo se o nich.

Jsi vnímaný jako specialista na loga, je to vůbec jádro tvé práce?

Tolik to nerozdělujeme. Z velké části se zaměřujeme na kulturu. Někdy jde o značky, ale spíše o vizualitu aktivit, ať už jde o Karlovarský filmový festival, Českou filharmonii nebo Národní galerii. Máme mnoho malých projektů, jako třeba knižní design nebo label Animal Music.

Čtěte také:
Česká filharmonie má nový vizuální styl od Najbrta. Oranžovou nahrazuje modrá

A jak jsi získal pověst experta na značky?

Do určité míry také náhodou. Před revolucí tato oblast nebyla rozvinutá a dělalo ji jen pár tvůrců, jako Jiří Rathouský nebo Rostislav Vaněk. Asi v roce 1996 jsme se dostali k zakázce pro tehdejší SPT Telecom, kdy část koupila holandská společnost PTT Telecom. My jsme pro ni pracovali na značce Český Telecom, kterou supervizovalo holandské studio Dumbar. Od nich jsme se hodně naučili, i když se práce nakonec nezrealizovala.

Proč jsem na webu nenašel logo studia Najbrt? Prezentace spočívá spíše v typografii.

V historii studia jsme měli dvě loga. Původně jsme byli s kolegou Pavlem Lvem z Reflexu studio Najbrt a Lev. Do znaku jsme si dali lva, ale byla to spíš sranda. Pak jsme měli logo od Zuzany. Poslední roky nepoužíváme nic. Tvoříme je pro jiné a asi je zbytečné, abychom ho měli i my. I na vizitce máme jen typografii.

Máte před sebou ještě nějakou výzvu?

Jsme zvyklí na to, že práce přichází za námi. Jsou to různé výzvy. Jako když v minulém roce některé práce minimálně na čas úplně skončily a objevily se nové. Děláme různé nové značky všelijakých projektů, u nichž bych nikdy nečekal, že se k nim dostaneme. Myslím, že člověk by měl být spokojený s tím, co dělá a nehonit se jen za penězi a dalšími a dalšími zakázkami. Je třeba hledat i kvalitu života. K tomu směřuji, ale práce mě pořád baví, což je důležité. Spíše než růst je pro nás je důležité zkvalitňovat práci, dělat pořádně věci, co mají hodnotu a smysl.

Mé oblíbené jsou vaše plakáty pro Karlovarský filmový festival; který je tvá srdcovka?

Mám hodně rád prase Marka Pistory a plakáty, které vymyslela Zuzana a fotografie realizoval Václav Jirásek. Říkáme jim paparazzi — lidé skrývají obličej jako reakci na selfíčka. Mám rád i ročník, kdy Ivan Zachariáš dělal asi osm minimalistických grotesek s promítačem, kterého hrál Eddie Marsan. Tehdy to s námi fotil Adam Holý.

Už máte hotový letošní ročník?

Ano, máme ho hotový už asi rok a půl. Nezměnil se, i když jsme to s vedením festivalu diskutovali. Snad to tak nezastárlo. Nechte se překvapit. Festival by měl být v srpnu a brzy bude tiskovka, kde to představíme.

Rozhovor děláme pro ADC, jehož úkolem je kultivovat českou reklamu a komunikaci, co ty bys tvůrcům vzkázal?

Aby nerezignovali na přesvědčování klientů o tom, že je dobré dělat věci s nápadem, chytře a v co největší kvalitě. Je hodně reklamních spotů, které jsou si podobné a bez myšlenky a přijde mi to jako velká škoda. Aby to lidi oslovovalo kvalitou. Vím, že je to těžké, ale je to zapotřebí. Víme, že v reklamních agenturách a branži obecně je obrovský potenciál, který se těžko dostává na povrch.

Celý podcast si můžete poslechnout zde:

Soundcloud: https://soundcloud.com/adckitchen

Spotify: https://spoti.fi/2PjpeJd

Apple Podcasts: https://apple.co/2ORIpuL

Foto: ADC

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Jakub Křešnička

O ekonomice píše přes deset let, prošel redakcemi týdeníků Ekonom, Euro a Týden, kde byl mimo jiné zodpovědný za každoroční speciál 111 nejbohatších Čechů a Slováků. Do Marketing & Media nastoupil s prvním lockdownem a věnuje se převážně kreativitě, reklamě, agenturám či B2B.

Další zajímavé čtení

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Povídali jsme si s Aimée McLaughlinovou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Creative Review, který je od roku 1980 zdrojem informací o umění, reklamě a designu ve Velké Británii. Aimée se s námi podělila o své názory na to, čím je časopis jedinečný, na současné překážky v kreativním průmyslu a na to, že se poprvé stala členkou hlavní poroty Epica Awards.