23. května

KOMENTÁŘ: Angličtina ministryně financí. Ostuda s jistotou desetinásobku

Mnozí finanční spekulanti se předhánějí v tom, jak co nejvíce znásobit vklady. Přeborníkem se v tomto směru ukázala ministryně financí Alena Schillerová. Je smutné, když přední členka vlády neumí žádný cizí jazyk. Ještě horší ovšem je, když o tom lže. Z pohledu komunikace a PR jsou tak důsledky prokázané lži daleko horší než samotná podstata věci. Ostuda se […]

číst

Mnozí finanční spekulanti se předhánějí v tom, jak co nejvíce znásobit vklady. Přeborníkem se v tomto směru ukázala ministryně financí Alena Schillerová. Je smutné, když přední členka vlády neumí žádný cizí jazyk. Ještě horší ovšem je, když o tom lže. Z pohledu komunikace a PR jsou tak důsledky prokázané lži daleko horší než samotná podstata věci. Ostuda se v tom případě mnohonásobí více než u někdejších harvardských fondů.

Právě obor PR bývá často osočován z manipulace s informacemi, lhaní a dalších nepravostí. Ano, někdy k tomu bohužel dochází. Pokud ovšem PR profesionálové pracují, jak mají, tyto praktiky nepoužívají.

ČTĚTE TAKÉ
KOMENTÁŘ: Nekonečným seriálům zvoní umíráček, stream mění TV

V některých případech se jistě daří nejrůznější informace tzv. ututlat, ale domnívat se, že to lze i u jazykových dovedností ministryně vlády, je více než naivní. Není nutné být PR odborníkem nebo tiskovým mluvčím, aby si člověk domyslel, že se toho média ráda chytí a najdou způsob, jak to prověřit. Je to jejich práce a je to rozhodně dobře. Navíc není třeba být lingvista, aby už jen z výslovnosti a plynulosti řeči ministryně, která čte připravené věty v jazyce Shakespearově, bylo jasné, že ho neovládá.

Pokud by paní ministryně přiznala, že má s angličtinou problém a učí se, mediální reakce by nebyla tak silná, jako když se rozhodla lhát. V lecčem by jí to naopak mohlo i pomoci. To chce ovšem zdravou sebereflexi. Utíkat po všech srdnatých prohlášeních, jak angličtinu ovládá, před zapnutou kamerou pořadu ČT 168 hodin či CNN Prima News je jen potvrzením a dovršením celé ostudy.

Stačí přitom trochu mediálních zkušeností – zastavit se a před objektivem s úsměvem novináře pozvat na nějaký termín na schůzku. V takovéto maličkosti se liší profesionální zvládnutí průšvihu a naopak jeho znásobení.

Každý tiskový mluvčí by měl svého šéfa či šéfovou před podobnými reputačními maléry chránit. Už jen třeba tím, že přesvědčí ministryni, že přiznání je polehčující okolnost, a naopak začnou prezentovat, jak se ministryně vzdělává a zdokonaluje. Zásadní podmínkou ovšem je, aby mluvčí měli důvěru a jejich nadřízení je plně respektovali. Na odbornou práci mají být odborníci; a mluvčí jsou odborníci na komunikaci a PR. Pokud se někdo domnívá, že vše ví a zvládne sám lépe, nemůže se pak divit následkům. Primárním pravidlem poctivé krizové komunikace je nelhat a před novináři a před problémy neutíkat.

Autor: PhDr. Martin Opatrný, Ph.D., předseda sekce mluvčích PR Klubu

Martin Opatrný, PR klub

Redakce MAM

Další zajímavé čtení