Neurolog Martin Jan Stránský, jeden z řečníků na Foru Media, kromě vedení Polikliniky Na Národní také dlouhodobě promlouvá do věcí veřejných. V roce 1995 obnovil revue Přítomnost, kterýžto týdeník založil Stránského dědeček Jaroslav. Přítomnost proslula za první republiky a dnes funguje jako online médium. Martin J. Stránský je mimo jiné častým kritikem dopadů moderních technologií na náš mozek. A z pohledu neurologa nám nenabízí příliš optimistické vyhlídky, jak pochopíte z jeho vystoupení na konferenci anebo i z následujícího rozhovoru.

Často vystupujete v médiích s tématem, jak technologie a nová média ovlivňují náš mozek a změny probíhají i neurologicky, prakticky viditelně. Máme už opravdu dostatek vědeckých poznatků? Používáme už například sociální média dostatečně dlouho?

Vědecké evidence je už více než dost. Jde přes všechny relevantní obory, tedy přes psychologii, sociologii, psychiatrii, neurologii. Je to také podpořeno anatomickými výzkumy, kde vidíme, že mozky začínají fungovat jinak. A samozřejmě nejdramatičtější jsou sociologické dopady, kde vidíme hlavně u mladé generace, jak víceméně důležité ukazatele, počínaje výsledky standardizovaných testů, jdou dolů. To je spojené s dramatickým nárůstem úzkosti, deprese a tím, že mladí lidé jednoduše řečeno nejsou šťastní tolik, jako jsme my a my zase nejsme tolik šťastní, jak byli naši rodiče.

Kvůli novým technologiím.

Jedná se o jednoduché vysvětlení, které se nedá popírat, člověk nemusí být vědec, aby to pochopil. Poprvé v naší evoluci člověk vymyslel něco, co není biologické, ale co prosáklo do každodenního života tak, že to rozhoduje o jeho biologických aktivitách. Takže my jsme vlastně vymysleli způsob komunikace, který mění evoluční tlaky a tím pádem se mění bilance a vliv určitých lidských schopností a přímo i lidská genetika. To neznamená, že vznikají genetické deformace a malformace, ale znamená to, že pokud zůstaneme v podobném nastavení ještě pár generací, nemůžeme být překvapení, že se pak budou rodit lidé, kteří budou mít jiné genetické sklony. Přizpůsobí se a přijdou o určité intelektuální schopnosti. A příroda má spoustu takovýchto příkladů, které můžeme nazvat de-evolucí.  

Jde o nějaké zakrňování nebo úpadek?

Úpadek v tom smyslu, že se přijde o přirozenou či evolučně vyvinutou schopnost. Třeba případ slonů v Africe, kteří se teď v národních parcích rodí bez klů.

Evoluce tak rychle zareagovala kvůli pytlákům?

Ano, přesně tak. Stačí pět generací, aby určité geny, které jsou považovány za mutace, získaly dominantní postavení. Výsledkem je, že sloni přišli o přirozenou obranu, kterou potřebovali pro své přežití. Jenže pro jejich společenství to má fatální důsledky, protože se mezi sebou teď perou úplně jiným způsobem – už se nezorientují pohledem, jak dlouhé má jejich protivník kly. Hlavně u samic dochází k nepřirozené agresi, jejich komunita i vztahy se rozpadají a hrozí tak jejich zánik. Přestože se tedy adaptovali, přišli o jisté dané schopnosti. A přesně to se teď děje s člověkem.

Když budu rýpavý, někdo by vás mohl označit za zpátečníka. Sociální média a chytré telefony jsou stále ještě relativní novinkou a v historii byl vždy někdo, kdo proti novotám brojil, že budou pro společnost zkázou. Třeba už zmíněný telefon nebo později televize. Vy vnímáte nové technologie v jedné dlouhé linii?

Vidím a považuji za důležité, rozdělit tuto linii do správných částí. První část je vynález, který je skoro vždy dobrý. Když byl vynalezen telefon, nepůsobil ony negativní změny. Ty přišly až na základě toho, jak se telefon začal modifikovat do moderní formy a stal se intimní částí psyché každodenních aktivit.  Samozřejmě nemluvím o těch technologiích, které jsou vynalezeny k novým lékům, přístrojům, či k vědě a umění.

Problém je v tom, že drtivá většina research a development a marketingu a výzkumu se dnes zabývá technologií určenou pro běžného občana k častému, každodennímu využití.  A samozřejmě tomu v současnosti naprosto dominuje mobilní telefon. Tato nová technologie je nebezpečná ve dvou věcech. Za prvé je neurochemicky návyková. Primitivní telefon, na němž jste ještě musel vytáčet číslo prstem, nebyl návykový. Nový telefon ale návykový je.

Kvůli dopaminu, o kterém se v souvislosti s jeho používaní mluví.

Ano, tyto reakce zkrátka staré přístroje nespouštěly.

Ani, když jste měl radost, že někdo zavolal, telefon zazvonil?

Ano, ale nebylo to tak návykové, protože se vše konalo v rámci společnosti, která žila určitým tempem, měla jiné priority a vše mělo i určité technologické meze. Nebyl nesmyslný důraz na okamžitost, rychlost, a multifunkčnost. Nebylo to kasino v ruce, jak tomu teď říkám. Domluvilo se rande, někomu jste zavolal, že na místě budete v šest hodin a pokud jste nedorazil, byl to vážnější problém. Nemohl jste totiž poslat jen tak textovku, že nedorazíte. Dnes se vám téměř nikdo neomluví, a pokud ano, tak právě jen textovkou. Je to totiž pohodlnější. Stejně tak jste opakovaně nesledoval, jestli vás má někdo, koho vlastně vůbec neznáte, rád nebo nerad podle počtu lajků na Facebooku.

Dnes se vytvořila virtuální realita, která absolutně deformuje základní mezilidské chování, co se týče jak vztahů mezi jednotlivci, tak chápaní samotné pravdy. Každý blbec dostal svoje jeviště, může troubit vlastní nesmysly všem do světa, čímž se pravda stává relativní. Moje pravda se rovná s Tvojí tím, že jsem jí vyslal všem, stejně jako Ty.  A to je strašně nebezpečné.

Není to jen přechodná fáze, než se s tím naučíme lépe pracovat? Teď jsme byli hozeni do vody a třeba se jen musíme naučit plavat.

Odpověď na tuto otázku se dozvíme, položíme-li jinou: Jak zanikají společenské trendy? Tím, že vznikne jiná priorita, která nahradí tu první. 200 000 let lidské evoluce jasně potvrzuje, že se nic nezmění, pokud to nepřinese vážnou výhodu. A ta výhoda nemůže vzniknout na základě toho, co teď všichni děláte. Vaše práce totiž tvoří falešnou výhodu. Protože vy tlačíte technologii jako komerčního boha, který je spojen s úspěchem a s materialismem, který funguje na základě toho, že technologie zažívá velký „pokrok“, a pokud se toho nezúčastníme, vlak odjede bez nás. Ve skutečnosti, o žádný pokrok nejde, protože všechno, co potřebujeme jako lidstvo pro zlepšení našeho každodenního komfortu už dávno bylo vymyšleno. Ale marketing potřebuje stále prodávat, tvořit nové představy.

Anebo je to zkrátka jenom nové.

Jenže ve skutečnosti to přispívá do začarovaného kruhu. Až bude každý vůz samořídící, nikdo nebude umět řídit vůz.  Dnes chodí lidé na výlet do lesa s mobilem s GPS, neumí se orientovat podle běžných znaků. Správná otázka tedy zní: pokud bude jednoho dne počítač myslet jako člověk, bude člověk schopen myslet jinak, než počítač?

Proč myslíte, že to tak funguje?

Protože poprvé v naší evoluci žije už třetí generace v blahu. Takže se na základě naší lidské povahy musíme věnovat něčemu jinému, protože mozek potřebuje neustále porovnávat. Jen málokdo jako čínský mnich v zahradě řekne: Teď vím všechno a nepotřebuji nic změnit. Lidskou povahou je vyzkoušet jednu věc, vyzkoušet druhou a automaticky lpět na tom, co se nám nejvíce líbí. A právě v tomto období prožíváme obrovský technologický boom, kterému dáváme nepřirozenou prioritu. Kdyby byla třetí světová válka, nikdo by neřešil brexit nebo to, jestli má koupit nejnovější iPhone. Takže dnes jsou to nadnárodní firmy a komerční zájmy, které převzaly naší sociologickou prioritu s vytvořením mantry: víc.

V té souvislosti se mluví o neuromarketingu. Tak jsou například testovány funkce sociálních médií. Dalo by se snad i namítnout, že je to neetické.

Teď to možná bude vypadat, že si protiřečím, ale to není neetické. Hlavním úkolem každé firmy je potlačit konkurenci a většinou tím, že toho prodá víc. A samozřejmě k tomu, aby toho dosáhla, využije všechny legitimní prostředky. Neuromarketing možná zní jako děsivý termín, ale mozek jsme my, takže vše jde přes mozek a většina firem, ať už přímo nebo nepřímo, neuromarketing dělá. Alespoň tím způsobem, že se zeptá, jak psychologicky ovlivnit klienta natolik, aby si myslel, že potřebuje jejich produkt.

Když posadíte vedle specialisty na sociální sítě neurologa a má-li na to firma dost peněz, funguje to tak, že strčíte lidi do magnetické rezonance a měříte neurochemické látky, které působí slast − například dopamin. To vlastně potvrdili programátoři Facebooku, když vymysleli koncept „lajků“, hodnoty dopaminu prostřelily strop. A věděli, že vytvořili dokonalý návykový produkt.

Neuromarketing může být tedy finančně velmi efektivní, protože stačí dát tři nebo čtyři lidi do tunelu. Vůbec nemusíte dělat výzkum na deseti tisících lidí, kterým položíte dvě otázky. Mozek prostě nelže. Technologie sama od sebe není špatná. Je výborné, že víme, které části mozku stimulují a které části se dají ovlivnit pro získání nebo zesílení určitých pocitů. Než se to ovšem vrátí k té moderní mantře.

Vy moderní technologie používáte, podnikl jste sám nějaký digitální detox?

Nepotřeboval jsem žádný detox, pořídil jsem si první chytrý telefon až asi před rokem. Předtím jsem měl jen takový ten jednoduchý tlačítkový, který vždycky vyděsil všechny, když ho viděli. Přešel jsem na něj, protože jsem chtěl šetřit. Často cestuji, a když jsem v cizích zemích, můžu zavolat svojí asistentku přes Viber a neplatit. To považuji za výhodu podobně jako další program, který mi ukazuje, které silnice jsou ucpané, když cestuji autem.  

Když provozujete online magazín Přítomnost, také cílíte na lidi, kteří ho budou konzumovat skrze nová média.

Tam bych si přál, aby ten dopamin se hodně zvýšil! Jenže vzhledem k tomu, že se nejedná o instantní gratifikaci, ale o pomalejší promýšlení a získání moudrosti, obávám se, že dopamin u našeho čtenáře je podstatně na nižší hladině než u čtenáře bulváru. Je to zkrátka doba, ve které jsme a doplácíme na to všichni například tím, že když čteme z obrazovky, pamatujeme si o 10 až 30 procent méně, než když čteme z tištěného papíru. Tak či onak, budu doufat, že se nám také podaří vytvořit nějaký návykový cyklus, abychom čtenářů měli ještě víc.