Jejich příchod je obrovská příležitost, šance položit základ nové, různorodější, tvořivější a odolnější společnosti, píše Jan Binar.

S Ukrajinci z kreativních oborů a marketingu jsme se nedávno sešli v prostorách Opero. Dorazilo asi osmdesát slečen a žen s dětmi a Anna Shakhdinarian z Kantaru Ukraine všechny přítomné seznámila s Ukrajinou. Především rozbila blud o „negramotných Ukrajincích z vesnice“ a ukázala, co řada z nás tuší. Digitalizace státní správy je u nich dále než u nás, v oblasti e-commerce patří ke špičce v Evropě a jejich běžné bankovní aplikace se dají srovnat jen s těmi nejlepšími u nás.

Pavlína Louženská pak mluvila o českém marketingu, Holkách z marketingu a příležitostech pro všechny. Já jsem představil český národ. Trochu s nadsázkou a ironií, ale snad pravdivě. Národ, který je milý, pije pivo, málo dbá o své zdraví a v obezitě i kouření patří ke špičce v Evropě. Národ, který byť si neustále na něco stěžuje, je vlastně spokojený. Národ, který od Bílé Hory nebojoval a v průběhu staletí měl jen krátké chvíle samostatnosti. Národ, který když už vystrčil hlavu, vždycky přes ni dostal. Národ, který obdivuje antihrdiny, baví ho Švejk, Cimrman…

Ukázali jsme si nejoblíbenější reklamy. Pokusil jsem se přeložit sedmismysly Ondry Hýbla v T-Mobile reklamě „volej Zadara a pojď mi hop“. Vánoční prasátko Kofoly vyvolalo úsměv hned dvakrát, jednou příběhem a podruhé při uvědomění si faktu, že dnes už by propagace kácení malých stromků v lese asi neprošla přes prizma ESG a udržitelnosti. Na „zakázaném“ spotu Fidorky a malé holčičky na přechodu jsme si ilustrovali, jak malé Česko je – to když jsme zjistili, že já tou dobou dělal accounta a Pavel Přikryl, spoluorganizátor Meetupu, byl na tom natáčení na brigádě jako runner. Česko je vlastně taková jedna vesnice, kde všichni znají všechny. A kde tajemství není to, co je důvěrně sdíleno mezi dvěma lidmi, ale pouze to, co nikomu nikdy neřeknu.

A padla první provokativní otázka. Nejsme nakonec my mentalitou více vesničany než draví a ambiciózní Ukrajinci z velkých aglomerací? Zkusme se zamyslet. Dana Vyskočilová z WPP krátce nasdílela jejich zkušenosti se zapojením ukrajinských kolegů. Mají jich v tuto chvíli nejvíce a přemísťovali celé týmy.

Pak přišla diskuse. Velmi praktické dotazy. Jak se zapojit? Jak postupovat? Na co klást důraz? Vše v angličtině. Tlumočníci, kteří byli připraveni pomáhat, se zapojit nemuseli. V sále seděli experti na marketing, e-commerce, majitelka úspěšné školicí firmy na prodejní dovednosti. Spousta talentovaných lidí, připravených měnit svět, které tak moc potřebujeme. Jestli se neuplatní u nás, půjdou dál. Do zemí, kde je práce v mezinárodních týmech a mnoha jazycích standardem.

Já si uvědomil, že Ukrajince potřebujeme více my než oni nás. Jejich příchod je obrovská příležitost. Šance se otevřít. A položit základ nové, různorodější, tvořivější a odolnější společnosti. Žijeme v homogenní kotlině. Jedna národnost, jeden jazyk a jen droboulinké krajové odlišnosti. Jediná větší komunita cizinců jsou Vietnamci. Ti se integrovali a podařilo se jim zapadnout, splynout. Učí se česky, děti posílají do českých škol.

A přitom jsme bývali tak kulturně a etnicky bohatí. Mísila se zde náboženství, jazyky a pohledy na svět. Žili tady pohromadě Němci, Rakušané, Židé, Poláci, Češi, Slováci, Maďaři. Staré šlechtické rody byly panevropské. Nejkrásnější stavby vznikaly za přispění italských architektů, Pražský hrad modernizoval Jože Plečnik. Lidé mluvili česky i německy. Pak přišel nacionalismus 19. století, následovaly dvě války a komunismus… a s odchodem všech menšin nastal konec diverzity. Konec otevřenosti, tvořivé energie, která vzniká prolínáním různých názorů, životních zkušeností, kultur, náboženství a jazyků.

Cizinci, kteří k nám přijdou, dnes nejsou vítáni. I velmi kvalifikovaní lidé z nejlepších škol na světě musí znovu a znovu dokazovat svou hodnotu. Týmy jen nerady vedou porady v angličtině. Mluvíme česky, a kdo nám nerozumí, má smůlu. Malá skupina lidí, kteří se povětšinou znají, udává standardy ve všech oborech. Stěžujeme si, co bychom všechno dokázali, kdyby byli lidi. A přitom na světě je tolik talentů.

Abychom něco změnili, musíme změnit sebe. A teď k tomu máme jedinečnou příležitost. Vezměme si do týmů „cizí“ experty. Zvládneme mluvit v práci anglicky? Výstupy budou díky širší paletě zkušeností a pohledů lepší. Naši lidé budou schopni se zapojit do mezinárodních projektů. Každý cizinec nám pomůže vystrčit hlavu z naší kotliny. Svět je plný příležitostí a my jsme malá země, do budoucna bychom neměli exportovat jen auta a průmyslové výrobky. Budoucnost patří intelektuální tvůrčí práci, kreativitě, kódování, digitálním řešením. „Zmezinárodněním“ našeho pohledu na svět a přístupu k práci uděláme první krok na cestě do světa. Začněme tím, že vezmeme pár super talentovaných a zkušených lidí z Ukrajiny do našich týmů. A mluvit s nimi můžeme třeba anglicky.