David Ondříček: Ťopek v angličtině by byl trapný

Režiséra Davida Ondříčka čeká ve čtvrtek 20. srpna při zahájení KVIFF premiéra filmu Zátopek. Při té příležitoti vám odemykáme část rozhovoru, který týdeníku MAM poskytl do aktuálního vydání.

Režisér filmů Samotáři, Ve stínu či Dukla 61 a producent britsko -českého Anthropoidu David Ondříček je také vyhledávaným režisérem reklam. Za všechny jeho práce můžeme jmenovat dojemný vánoční spot Penny Marketu, spot na fernet s Ivanem Trojanem nebo na Vodafone s Pavlem Liškou. Nyní ho čeká světová premiéra jeho nového filmu Zátopek, ačkoli by si přál, aby uspěl ve světě, natáčet v agličtině ho nechtěl. „Kdyby Ťopek mluvil anglicky, bylo by to trapné, hloupe, “ říká.

Jak je možné, že se Emilu Zátopkovi, celosvětově známé osobnosti sportu a společenského života, vůbec nikdo dosud v hraném filmu nevěnoval?

Vlastně ani nevím, proč nikdo nenatočil film o Emilu Zátopkovi. Když jsem se ptal Miloše Formana asi před šesti lety, co si myslí o nápadu natočit film o Zátopkovi, odpověděl, že to není dobrý nápad, protože skutečnost je vždy mnohem zajímavější než její filmové převedení. Forman byl velký fanoušek atletiky a sportu vůbec. To nás spojovalo a rádi jsme si o tom povídali. Tehdy jsem mu říkal, že už je to dávno, kdy Emil vyhrál v roce 1948 olympiádu a na to pak i druhou v roce 1952. A říkal jsem, že mi nejde jenom o přesné zobrazení tehdejší skutečnosti, ale spíše o ukázání emocí, o tu emotivní část toho, čeho dosáhl. To ve filmu funguje dle mého názoru vždycky. Chtěl jsem přijít na kloub tomu, proč Zátopek vlastně běhal. Co ho vedlo k tomu obrovskému úsilí. Chtěl jsem ukázat, co všechno vlastně bylo za jeho výkonem. Když se díváme na televizi, vidíme jenom samotnou chvíli, kdy sportovec dosáhne úspěchu, ale nevidíme, co všechno bylo za tím. Tenkrát mi sice Miloš Forman odpověděl, že to je vlastně zajímavý, co říkám, ale ve skutečnosti si myslím, že jsem ho nepřesvědčil. Bohužel teď už ho hotovým filmem přesvědčit nemůžu.

Samotný vznik filmu ale inicioval někdy před dvanácti lety Honza Muchow, který je sportovec a běžec. Já jsem se pro to okamžitě nadchnul

A co přesvědčilo původně tebe?

Trochu to vychází z mýho táty, který, když jsem byl malý, asi devítiletý, mi vyprávěl o Emilovi Zátopkovi. Byla to příhoda, kdy si šel Emil zaběhat, potkal psa vlčáka a běžel s ním. Ten pes nejdřív kolem něj vesele pobíhal, ale pak na konci běhu byl úplně vyřízený. Když ho potkal za pár dní znova, pes raději zmizel a vůbec se k Zátopkovi nehlásil. Časem jsem si přečetl knihu Oty Pavla Plná bedna šampaňského, jedna z povídek se jmenuje Jak tenkrát běžel Zátopek a v ní je tenhle příběh se psem popsán. Táta mi pak řekl ještě jednu věc, že Emil, na otázku novinářů, co dělá, když už dál nemůže, odpověděl: když nemůžu, tak přidám. Tahle neuvěřitelná věta mi utkvěla v paměti. Samotný vznik filmu ale inicioval někdy před dvanácti lety Honza Muchow, který je sportovec a běžec. Já jsem se pro to okamžitě nadchnul a v podstatě během několika týdnů jsme začali společně pracovat na scénáři a Zátopek se rozjel.

Už před dvanácti lety?

Film byl hodně náročný, takže to trvalo bezmála opravdu dvanáct let, než jsme ho zrealizovali, a teď se ještě o rok kvůli covidu pozdržel. Toto téma v naší zemi vždy rezonovalo a my jsme nebyli jediná skupina, která chtěla Zátopka natočit. Nakonec se to tedy podařilo nám. Ovšem projekt byl velmi nákladný, jeho rozpočet je 120 milionů korun. Kdyby se ale natáčel v zahraničí, byl by mnohem dražší. Naši přátelé z FilmNation Entertainment si po zhlédnutí filmu tipovali, kolik stál. S vědomím toho, že se natáčel v Česku, snížili jeho „production value“ na 15 milionů dolarů — a on stál ve skutečnosti pět… Podobný film o Jessem Owensovi stál ve Státech 30 milionů dolarů.

Potřeboval jsem pro tuhle roli někoho, kdo to nebude mít takzvaně na háku, ale kdo to bude chtít za každou cenu udělat. Ovšem tenhle jeho perfekcionalismus byl při realizaci trochu na překážku.

Jak probíhal casting hlavního hrdiny?

S Václavem Neužilem jsem pracoval před deseti lety v Dejvickém divadle a všiml jsem si tam, jaký je dříč, jak dobře je fyzicky vybavený a jak se dokáže vžít do skutečné postavy. Když jsem ho viděl, jak s Jaroslavem Pleslem imitovali kolegyni Babčákovou, uvědomil jsem si jeho genialitu vystihnout někoho ve zkratce. Je nesmírně ambiciózní, možná podobně jako byl Zátopek. Potřeboval jsem pro tuhle roli někoho, kdo to nebude mít takzvaně na háku, ale kdo to bude chtít za každou cenu udělat. Ovšem tenhle jeho perfekcionalismus byl při realizaci trochu na překážku. Postavu jsme studovali dlouho, nakonec měl stejnou mimiku a gesta, jako měl Zátopek. Jak po doběhu mávnul rukou a prohrábl si vlasy, to bylo přesně jako na dobových záběrech… No a já mu na to řekl: teď na vše zapomeňme, zkusme to znovu, spontánně. Chtěl jsem po něm neherecký výkon.

Václav byl od začátku jasná volba?

Rozhodl jsem se pro něj, když jsem viděl v divadelní hře Debris, jak jim to funguje s Martou Issovou, špičkovali se podobně jako Dana a Emil. A tuhle svojí hravost pak přenesli i na plátno. Oba na sebe slyší, „souznějí“ spolu. Jejich vztah je založený i na vzájemném urážení, přesně jako tomu bylo u Zátopkových. Dobře se nám spolu pracovalo.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Marketing & Media, které vyšlo v pondělí 16. srpna.