České produkční firmy naskočily na byznys streamovacích platforem, které v Česku utrácejí miliardy korun. Systém pobídek ale nedrží tempo s vývojem.

Ztepilý válečník na svém oři přejíždí očima horizont, který českému divákovi něco nápadně připomíná. Ačkoli je hrdina součástí fantastické říše, kterou vymyslel spisovatel Robert Jordan a na televizní obrazovky ji loni převedl Amazon v seriálové podobě The Wheel of Time (Kolo času), část ságy se natáčela v Česku, což platí i pro druhou řadu. Pozorné oko pozná i vápencový lom Velkou Ameriku, který posloužil jako kulisy hornické osady plné opilců a pochybných živlů.

Podle České filmové komise (Czech Film Commission), která propaguje Českou republiku jako atraktivní filmovou destinaci a je součástí Státního fondu kinematografie, nakonec první řada přinesla Česku dvě miliardy korun, s pobídkou ve výši 352 milionů korun. Jedná se tak o jeden z nejdražších projektů, který byl kdy v zemi natáčen. Překvapivé to není. Jak se proslýchá, zakladatel Amazonu Jeff Bezos prý dlouhodobě stojí o „vlastní Hru o trůny“. Tento dnes už legendární seriál je z produkce konkurenční HBO. Závěrečný díl poslední osmé řady sledovalo rekordních 13,61 milionů Američanů.

Když kolo drhne

Česku ale status filmařského ráje nemusí vydržet navždy. Už nyní se odborníci z branže vyjadřují v tom duchu, že zdejší filmařský průmysl by bylo dobré podpořit zajímavějšími pobídkami. Ty se totiž postupem času dostaly spíše na nižší úroveň ve srovnání s „konkurenčními“ zeměmi. Podle filmové komisařky Pavlíny Žipkové z Czech Film Commission zájem o české lokace i s boomem streamovacích služeb stále stoupá, ale země potřebuje udržet, respektive navýšit rozpočet na filmové pobídky. Tento nástroj nabízí Česká republika od roku 2010 a vztahuje se jak na české, tak i na zahraniční produkce. Má formu vratky ve výši až 20 procent uznatelných nákladů utracených při audiovizuální produkci.

„Česká republika a Severní Makedonie jsou jedinými evropskými zeměmi, které poskytují sazbu jen 20 procent. Objem realizovaných projektů je samozřejmě limitovaný objemem pobídek. Pokud je roční rozpočet na pobídky 800 milionů korun, tak ty přitáhnou zahraniční kapitál ve výši okolo pěti miliard korun. V roce 2019 byl rozpočet na filmové pobídky nejvyšší, a sice 1,3 miliardy korun. Přitáhl tak zakázky ve výši 9 miliard,“ říká Žipková s tím, že zájem zahraničních produkcí stoupá všude na světě kvůli rozmachu internetu, covidovému a post­‑covidovému hladu po filmech a seriálech v důsledku toho, že lidé nemají příliš jiných možností, než sedět doma a dívat se na televizi, do počítače nebo mobilu. „To všechno ale odstartovaly internetové streamovací služby už dávno, konkrétně YouTube, Apple iTunes v roce 2005 a Amazon v roce 2006. Další rychle následovaly a stále vznikají platformy nové,“ dodává Žipková.

Méně nezávislých produkcí

Problémy vidí i Pavel Müller, partner a producent ze Sirena Film. Česko je podle něj nadále oblíbenou destinací, aktuálním problémem jsou ale v lednu pozastavené registrace nových projektů do pobídkového systému z důvodu rozpočtového provizoria a vyčerpání finančních prostředků.

„Bez funkčního systému pobídek dojde bohužel k nárazu do zdi, žádné nové projekty do země nepřijdou. Vzhledem k tomu, že celoevropský trh je na pobídkách postaven, je až na výjimky jisté, že projekty budou realizovány v jiných zemích s funkčním systémem,“ říká producent, jehož společnost pracuje jak na zahraničních, tak lokálních projektech. Aktuálně třeba připravuje natáčení projektu Blood & Gold pro Netfllix, druhou řadu seriálu Einstein pro TV Prima či druhou řadu dánské série DNA.

Poukazuje také na to, že se streamovacím rozmachem se trh hodně mění. V kombinaci s inflací a posilováním kurzu koruny se stává méně dostupným pro nezávislé evropské koprodukce, počet projektů pro streamovací služby ale samozřejmě narůstá. „Díky tomu, že se ve velké míře jedná o projekty s vyšším rozpočtem, vyšším počtem natáčecích dní a větším objemem zahraničních nákladů, došlo v pobídkovém systému k vyčerpání prostředků, a tedy k pozastavení přijímání nových registrací. Doufáme, že se nakonec podaří navýšit objem financí v programu a dojde k otevření registrací co nejdříve,“ zdůrazňuje s tím, že je asi na místě zvažovat návrh novely pobídkového systému, aby reflektoval proměňující se trh, zvyšující se objem projektů a jejich rozpočtů. Novelizace systému a jeho legislativního rámce je podle Müllera zásadní podmínkou pro zachovaní funkčního trhu a jeho další rozvoj. Jedině tak bude možné investovat do infrastruktury a vzdělávání odborníků v jednotlivých profesích.

„Zásadní rozvoj streamovacích služeb a objemu obsahu, který potřebují produkovat, je pro Česko ohromnou příležitostí. Jde většinově o služby s vysokou přidanou hodnotou, rostou díky nim přímé platby městům a obcím za pronájmy ploch a objektů. Produkce mají ale spoustu dalších příznivých efektů, například využívají covidem těžce zkoušené ubytovací služby nebo propagují Česko v zahraničí,“ dodává producent.

Celý text si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu MAM.