Tři roky trvala v Česku druhá televizní digitalizace. Ovšem vypnutím posledního vysílače DVB‑T tento proces zdaleka nekončí.

Přechod na pozemní digitální televizní vysílání nové generace DVB‑T2, vyvolaný uvolňováním kmitočtového pásma 700 MHz pro potřeby mobilních operátorů a jejich budoucích sítí 5G, se týkal výhradně celoplošných televizních sítí, tedy multiplexů 1 (Česká televize, ČT), 2 (České Radiokomunikace, CRA), 3 (Czech Digital Group) a 4 (Digital Broadcasting). První tři sítě provozovaly nebo echnicky zajišťovaly České Radiokomunikace, takže využívaly shodné vysílače a často i dokrývače, za multiplexem 4 stál jejich konkurent Radim Pařízek. Celý proces trval tři roky, od jara 2017, kdy odstartovala první přechodová síť DVB‑T2 od CRA, po letošní 28. říjen, kdy ukončil vysílání poslední vysílač celoplošné sítě DVB‑T, konkrétně multiplexu 3 na Ploštinách u Valašských Klobouk.

Koronavirový posun

Původně měla druhá televizní digitalizace skončit již 30. června. Posunula ji první vlna pandemie koronaviru a vládou vyhlášený stav nouze, který od poloviny března do konce května pozastavil veškeré vypínání a zapínání televizních vysílačů coby součásti kritické infrastruktury státu. Od 25. května se ale přechod na DVB‑T2 znovu rozjel a dá se říci, že hladce dospěl až do svého závěru.

„Slovo hladce je ale relativní, protože k dispozici jsou minimálně dvě roviny náhledu,“ namítá však Pavel Hanuš, vedoucí projektové kanceláře České televize, který měl druhou televizní digitalizaci v ČT na starosti. „V technické rovině je nutné si uvědomit, že ČT přecházela na jednofrekvenční síť, což mělo určité benefity stran přechodové a finální sítě, ale zároveň i širokou problematiku spojenou s takzvaným pre‑echem (vzájemným rušením dvou vysílačů vysílajících na stejném kanálu, pozn. red.).“

Česká televize nesla také velké informační břímě. Stejně jako při  první televizní digitalizaci v letech 2008 až 2012 byla hlavním zdrojem informací pro diváky, jichž se přechod na DVB‑T2 dotkl. Spolehla se na ni více než polovina lidí, jichž se týkala změna vysílacího standardu a podle Pavla Hanuše vyřešila přes 23 tisíc telefonických a e‑mailových dotazů:
„Je samozřejmě otázkou, zda by roli nositele informovanosti neměl nést ten, kdo nám přechod nařídil. Je totiž třeba si uvědomit, že přechod na DVB‑T2
byl přechodem vynuceným a jednalo se o politické a nikoli nezbytně technické rozhodnutí.“

Celý článek si můžete přečíst v časopise Marketing & Media, který vychází v pondělí 26. října 2020. Předplatit si ho můžete zde.