Pravděpodobně kvůli zkušenostem s klasickým direct mailem mají marketéři pocit, že stejně snadno jako mohou koupit adresy vytipovaných cílových skupin, mohou pořídit databáze e-mailových adres, a ty pak vytěžit. Bohužel s e-mailovými adresami je to komplikovanější. Prodávající musí mít potvrzení od majitelů e-mailových schránek, že chtějí dostávat obchodní nabídky třetích stran. V poslední době ovšem proběhly tiskem informace o společnostech ze Spojených států, jež prodávají databáze bez povolení k rozesílce. Osoba, která by takovou databázi využila, se může dostat do velice nepříjemné situace. Mnohem lepší je, když zapomenete na nákup kontaktů a databázi e-mailů si začnete sami postupně budovat. U nakoupené databáze existuje totiž velká pravděpodobnost, že vaše sdělení bude naprosto irelevantní a v očích adresátů budete vypadat jako spammer. Můžete se spolehnout, že část adresátů klikne na button spam a následně nebudete moci posílat ani běžnou firemní poštu.
Jan Vzorek, madcow.cz/vzorek
Jak by asi vypadal hloubkový rozhovor na téma zvyků konzumace lihovin v kavárně či restauraci a jak by asi probíhal v naší pracovně? Jak by se asi respondentkám při „fokusce“ diskutovalo o značkách jogurtů v kancelářské zasedačce a jak potom v obýváku jedné z nich? Je zřejmé, že v obou případech by prostředí, které je respondentovi/ce bližší, bylo více motivující pro aktivní komunikaci. Navzdory této „selskorozumové“ zákonitosti se ovšem stále setkáváme s tím, že musíme klientovi vysvětlovat, proč účastníky našich výzkumů nenutíme, aby chodili k nám, ale naopak rádi přijdeme za nimi – do kontextu jejich žitých zkušeností. Vhled do spotřebitele nezískáme na našem území, ale „tam venku“.
Kateřina Gillárová, idealisti.cz