Typickým zástupcem produktu rozlišovaného zákazníkem na základě jediného údaje (procenta výnosu) může být spořicí účet. Banky nabízejí produkt téměř identických vlastností, přičemž odlišnosti bank stírá regulace z pera byrokratů centrální banky v podobě povinného pojištění, které zákazníkům říká, že mají být lhostejní k riziku a hledět pouze na výnos.
Bankéř se logicky vrhne na maximalizaci údaje o úročení p. a. (per annum, tedy za rok), kterým polepí billboardy po celé zemi. Zákazník potěšen jednoduchostí výběru čísla srovná a vybere banku s nejvyšším úrokem. Konkurenční tlak globalizovaného finančního světa však brzy zařídí, že i úrok je všude v podstatě stejný. A do MarComu opět přijde zadání na zvýšení tržního podílu. Co takhle natisknout na billboard výnos 6,0 %? Bude to trhák, přestože tím myslíme výnos za dva roky. Je jedno, že to při čtvrtletním připisování úroků odpovídá úročení 2,92 % p. a. Vynalézavost vítězí. Druhý den všude visí billboardy konkurenta nabízející úročení 6 % p. a., ale jenom na polovinu vkladu. Co bude s druhou půlkou, ptá se nesměle duše finančního matematika? Případně lidem nabídneme úrok 4 % p. a., avšak jen po dobu prvního měsíce. Nebo úrokem 5 % p. a. budeme úročit jen prvních deset tisíc vkladu, zbytek necháme odpočívat bez výnosu.
Nevolám na tomto místě ani v nejmenším po další regulaci již dnes absurdně přeregulovaného bankovnictví. Naopak apeluji na samoregulaci. Vraťme zákazníkům jejich výnos p. a. a pojďme vymýšlet reklamu, o které si tu budeme moci za rok vyprávět.
Jan Havel, přednáší ekonomii na CEVRO Institutu, je spoluzakladatelem internetové agentury ACTUM ([email protected])
Co takhle natisknout na billboard výnos 6,0 %? Bude to trhák, přestože tím myslíme výnos za dva roky.