Agentury si stěžují, že zadavatelé (či konzultanti) získané informace zneužívají (nebo by alespoň mohli), a proto říkají co nejméně, zadavatelé si stěžují, že nemají na základě čeho vybírat.
Všichni dohromady si stěžují, že v Čechách je netransparentní prostředí, na kterém my (tedy naše společnost) proděláváme a všichni (tedy ostatní společnosti) vydělávají, a kdyby bylo po našem, tak bychom se klidně svlékli do naha (bohužel nám to naše zlá mezinárodní matka nedovolí). Jak už to bývá, každý má kousek pravdy – a všichni málo odvahy. Na tak malém písečku, na jakém se pohybujeme (v Čechách zvlášť), se informace šíří rychlostí blesku. Bylo by proto naivní domnívat se, že nechcete-li něco zveřejnit, nikdo se to nedoví. Pokud někdo tu potřebu má, informaci získá. Jaký by to byl krásný ideální svět, kdyby (třeba v rámci oborových organizací) vznikla iniciativa, jež by definovala tajné informace (tedy ty, které se nikdy nezveřejňují), informace "důvěrné" (zveřejnitelné při zvláštních příležitostech – třeba výběrové řízení, hodnocení agentury roku apod.). A pak by byly všechny ostatní, tedy informace k dispozici bez omezení, třeba na stránkách Asociace komunikačních agentur. Pro všechny stejné podmínky, pro všechny stejná pravidla. Ale na co bychom se potom vymlouvali.
Hynek Cimoradský, jednatel, Fairbrother Lenz Eley ([email protected])
Bylo by naivní domnívat se, že nechcete-li něco zveřejnit, nikdo se to nedozví. Pokud někdo tu potřebu má, informaci získá.