Dostáváme pravidelně žádosti o stáž v naší agentuře. Jedna studentka mediální komunikace nám poslala hezký motivační dopis. Spletla si ale jméno firmy a žádala nás tak o stáž v agentuře MindShare. Nemusím vůbec zdůrazňovat, že zmíněná agentura se primárně PR nevěnuje. K čemu pak je průvodní dopis plný výrazů „Práce u vás by pro mě byla cennou zkušeností (…) a vnímám ji jako jedinečnou příležitost k rozvíjení svých schopností“. Proč bych měl přijímat, byť stážistu, který už při prvním kontaktu ukáže, že mu vlastně nezáleží, co a kde bude dělat. Jiná studentka žádala o stáž zcela originálním způsobem – e-mailem bez CV a termínu možného nástupu. Požádal jsem tedy o další informace. Zajímalo mne také, jakou odměnu si představuje. Dostal jsem tuto odpověď: „Co se týče odměny – měla by být taková, abych ve spokojenosti vyžila v Praze. Protože jsem z jiného kraje, platila bych si výdaje na ubytování, stravu, dopravu domů i po Praze a samozřejmě i nějakou kulturu.“ Milí studenti, primárně byste se měli chtít něco naučit, na kulturu bude ještě hodně času. Chci být dobrý PR profesionál? Tak to se bohužel musím chtít taky něco naučit. Byť bych za to s nadsázkou měl zaplatit. Nevím, proč převažuje představa, že dělat PR nezabere moc času, chodí se na kafíčka s novináři a nástupní plat nikdy nejde pod 30 tisíc. Můžou za to školy, jež studenty nekonfrontují s agenturní realitou? Nebo nenasycený trh práce, který nevytváří tlak? Jak jinak bych se setkal u uchazečů na juniorské pozice s požadavkem příspěvku na reprezentaci, služební auto a manažerský telefon? Nastupující krize v ČR s sebou ale možná přinese nutnost o dobré místo bojovat, být lepší než ostatní a snažit se zaujmout. Zaměstnavatelé už nebudou prosebníky a uchazeči suverény.
Jakub Lohniský, ředitel, Relative PR ([email protected])
Nevím, proč převažuje představa, že dělat PR nezabere moc času…