Komu na radnici hráblo?

Není to tak dávno, co stejný osud potkal pouliční nosiče reklamy, tedy zejména studenty, kteří dali o prázdninách přednost pohybu na “čerstvém” pražském vzduchu před doplňováním zboží v regálech supermarketů. Toto rozhodnutí se však dalo pochopit, určitě není v zájmu stovek tisíců turistů, kteří se po matičce Praze pohybují, potkávat třeba v Dušní ulici obří mrkev nebo v Pařížské gigantickou pizzu. Ještě tak ten Mozart na Staroměstském náměstí se dal přežít, protože byl podobný tomu z Formanova slavného filmu, což zejména američtí turisté jistě ocenili. “Jak on se ten mírně bláznivý blonďák, kterého na filmové plátno uvedl ten náš americký režisér, podobá realitě,” utvrzovali se jistě všichni svorně v názoru, že Amerika je prostě velmoc číslo jedna.

To se nepovedlo…

Každý, kdo se po setmění projde Václavským náměstím, ví, že na každém rohu narazí na “kameloty”, kteří se ho snaží barevným vyzývavým letákem nalákat k nevázaným radovánkám evropské kvality za české ceny. Takže první nařízení evidentně nefunguje, anebo je obcházeno neprůhlednými výjimkami. Bude to případ i druhé vlny, která v zastupitelstvu prošla minulý týden?

Everest a mozkové buňky

V mysli některých zadavatelů reklamy, kteří například obří plachty na domech využívali (například Nike nebo Škoda Auto), se jistě objeví otázka, kdo proboha mohl něco takového vymyslet. Sám pražský primátor Pavel Bém po svém návratu z nejvyšší hory světa uvedl, že nejspíš přišel o miliony mozkových buněk kvůli nedostatku kyslíku (iDnes.cz, 29. 5. 2007), což by zřejmě vysvětlovalo podobný návrh. Jenže není možné, aby v tak krátké době stihl vyhlášku připravit, projednat v zastupitelstvu a ještě schválit. Takže se nabízí jediná logická odpověď, tedy že stejný problém postihl i někoho v Praze.

Není v tom ještě něco?

V podstatě se nabízí pouze několik možností, proč pražští radní k tomuto kroku přistoupili. První možnost je asi tak reálná, jako že se George Bush příští týden staví na kafe s ministryní obrany Parkanovou za to, jakou hezkou písničku mu složila. Vychází totiž z toho, že radní chtějí nezištně chránit naši stověžatou matičku před těmi ošklivými reklamami. Druhá varianta je ta, že se stav nezmění, pouze se otevře prostor pro už zmiňované výjimky. A za třetí se dá uvažovat i o lobbingu “nejmenovaného” majoritního poskytovatele venkovních reklamních ploch v Praze…

Proč plachty tak vadí?

V souvislosti se zákazem obřích reklamních plachet se naskýtá i otázka, proč někomu tato součást komunikace velkých zadavatelů vadí? A proč naopak nevadí například kasino na rohu nejexkluzivnější pražské ulice – Pařížské? O tomto produktu reklamy raných devadesátých let si i vrabci na střeše ještě dnes cvrlikají, že vydání povolení nebylo úplně v pořádku.

Naopak reklamní plachty, běžné v jakémkoliv jiném historickém městě v Evropě, jsou našim radním stále trnem v oku. A já se jich ptám: “Pánové a dámy, budou, nebo nebudou z tohoto zákazu udělovány výjimky? A pokud ano, bude jejich udělování průhledné, nebo se pojede podle vzoru ,veřejná zakázka’?”

redaktor časopisu Sign