Klient si mě najímá kvůli reportážnímu stylu, který neměním

11. 6. 2007 00:06

autor:

— Mohlo by vás zajímat —

Pokáč zpívá v nové kampani: když neví mamka, poradí Partners Banka

Poradenská Partners Banka, která odstartovala 6. března, spouští od 2. dubna reklamní kampaň. Znalost značky buduje s písničkářem Pokáčem.

Reklama
vškk

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Kdy jste začal fotit reklamu?


V sedmdesátých letech. V osmdesátých letech jsem pracoval v reklamě už přes agenta Hugo Meyer Nortna, sice již zemřel, ale jeho agentura stále existuje. Musím říci, že v sedmdesátých a osmdesátých letech jsem dělal v reklamě víc než dneska. Spolupracoval jsem například s Peterem Knapem, Stevenem Hayem a dalšími lidmi. Dělali jsme kampaň pro Agfu nebo velkou německou kampaň pro Mistral.


Ale v poslední době jste se ujal několika kampaní v mezinárodním měřítku…Takže jste pořád v reklamě vidět.


Poslední zakázka byla pro Harley-Davidson a předtím mezinárodní pro Ray Ban, „Never Hide“. Kamarád říkal, že tuhle reklamu viděl i v Kábulu. Také po New Yorku je to teď všude k vidění, nalepené po autobusech. Z těch komerčních věcí jsem dělal ještě kalendář pro Plzeňský Prazdroj. A kampaň pro film Bestiář, fotografie na plakáty. Na focení pro Harley-Davidson budu ještě pokračovat. A největší práce, co mě čeká, je pro Vanity FairBonem, velký projekt, Health & Powerty. Dělám portréty nemocných AIDS v Africe, za 14 dní se pak vrátím zpátky, abych ty lidi vyfotografoval poté, co dostanou léky od nadace. V Rumunsku dělám fotky nadaci pro prince Williama, která se orientuje na určitý region v Rumunsku, kam ještě moc nedošla moderní civilizace, a on se to snaží zachovat, zdokumentovat. Jak tam ti lidé žijí, zachovat tu krajinu, organickou výrobu, styl života.


Vidíte nějaký rozdíl mezi českými zadavateli oproti americkým?


Já v tom nevidím rozdíl. Čeští klienti se moc neliší od těch světových.


To mě překvapuje, že to říkáte. Většinou si agentury na české klienty stěžují.


Vzhledem k tomu, že už tu jsou mezinárodní značky a ty společnosti se musí snažit, tak myslím, že v tom rozdíl není. Už to není takové jako dřív, možná že trh tady není tak velký, ale vidí tu ten potenciál. Je to pro ně odrazový můstek, odsud pak expandují na Východ, do Ruska, Polska. Jsou tu dobré produkční společnosti a lidi jsou vzdělaní, proto sem jde hodně mezinárodních klientů.


I na komerčních zakázkách si pořád držíte svůj styl reportážní fotografie. Stalo se vám, že by produkce nebo agentura vyretušovaly fotky? Že by po vás vyžadovaly zcela odlišný styl?


I reklama pro Ray Ban je ve stylu reportáže. Nikdy mě produkce ani klient do ničeho nenutili, to bych s nimi už nedělal. Mám v Americe agenta, Billa Charlese, který má pod sebou více umělců, a ten mě prodává. A zároveň mi to i ohlídá. Dnes už reklama i merchandising, agentury, čím dál víc fušují do umění, přetahují ten styl. Já už jsem hotový balíček. Samozřejmě, že se musíte trochu přizpůsobit klientovi, tomu, že děláte reklamu, ale v zásadě se ten váš styl nemění. Klienti navíc chtějí mnou daný styl. Já bych to jinak nedělal, nejsem komerční fotograf.


Sledujete reklamní fotografii, vaši konkurenci?


To zas tolik nesleduji. Třeba vidím dobrou reklamu, ale nevím, kdo to udělal, to tam není napsané. A pak už po tom nepátrám. Já jsem žurnalista, to je to, co mě zajímá. Reklama, to je zajímavá věc, která mi vydělá hodně peněz. Vždy, když jsem se tomu blížil, že bych do toho víc zapadl, do reklamy, tak jsem přibrzdil. Chci zůstat reportážním fotografem. To bych se pak i jinak koukal na věci. Tak třeba Nadav Kander, nejslavnější reklamní fotograf dneška, je také v agentuře Billa Charlese. A ten už je tak nasátý tím stylem, že i když se chtěl vrátit k praxi fotografa, nejde mu to. Reklama je o člověku, uměleckých ambicích, umění, ale pak se v tom někteří ztratí.


Co si myslíte o fotobankách? Byl byste ochoten s nějakou spolupracovat?


Když měla naše agentura VII výroční schůzi, shodli jsme se, že se tomu snažíme dát nějaký směr a snažíme se i naše fotky do-stat do jiných agentur. Samozřejmě, jsme ochotni spolupracovat i s fotobankami. Odpověď je jednoznačně ano.


Stále fotíte na film? Nutí vás agentury do digitální fotografie?


Lidi z reklamy po mně často chtějí fotit digitálně, ale já se je snažím přesvědčit vždycky o výhodách analogu. Protože pořád ctím to, co jim dá film. Film vám dá víc, přesně to, co chtějí, to z digitálu ještě nedostanete. To tam ještě není, ať si říká, kdo chce, co chce.


 


28obr_Harley_envy.jpg


envy. Kampaň pro Harley-Davidson, fotografie poskytl Bill Charles.


 


28obr_Kratochvil_adra.jpg


pro uprchlíky. Antonín Kratochvíl na fotografii, která vznikla ve spolupráci s Ivanem Zachariášem a Stillking Films (kteří také fotografii poskytli) pro Adru.


28obr_pilsnerkalVIP09.jpg


pilsner ’07. Kalendář pro Plzeňský Prazdroj, který nese nezaměnitelný styl.


 


28obr_neverhide.jpg


stále na očích. Celosvětová kampaň pro brýle Ray Ban.


kdo je…


Antonín Kratochvíl


Antonín Kratochvíl se narodil v roce 1947 v Lovosicích. V roce 1967 emigroval do Rakouska, kde žil dva roky v utečeneckém táboře. Byl postřelen v cizinecké legii, poté utekl do Nizozemí a byl přijat na fotografickou prestižní akademii Gerrit Rietveltd v Amsterdamu. V roce 1976 se stal občanem USA. Začal fotit módu a obálky časopisů, ale po čase odjel fotit do východní Evropy (zde vzniká základ jeho dvacetileté práce Broken Dreams). Od té doby projel několikrát celý svět. Jeho práce jsou pravidelně otiskovány v The NewYork Times, The LA Times, Newsweek, Rolling Stone a mnoha dalších. American Photo jej v roce 1998 zařadilo mezi 100 nejvýznamnějších osobností fotografie. Je ověnčen mnoha mezinárodními oceněními (World Press Photo 98, 99, 2002, Novinář roku z Mezinárodního střediska fotografie v NY – 1991, medaile Leica za vynikající úspěch ve fotografii). Spolu s dalšími fotoreportéry založil agenturu VII (www.VIIphoto.com), kde spolupracuje s dalšími fotoreportéry, například i Jamesem Nachtweyem. Žije v New Yorku, ale většinu roku cestuje. Vydal knihy Vanishing a Persona.

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Redakce MAM

Další zajímavé čtení

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Aimée McLaughlin, Creative Review: „zvědavost je stále nejzásadnější vlastností novináře“

Povídali jsme si s Aimée McLaughlinovou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Creative Review, který je od roku 1980 zdrojem informací o umění, reklamě a designu ve Velké Británii. Aimée se s námi podělila o své názory na to, čím je časopis jedinečný, na současné překážky v kreativním průmyslu a na to, že se poprvé stala členkou hlavní poroty Epica Awards.