Děkujeme, odejděte
Rozhovor samotný připomínal pohádku o „královně Koloběžce“, která přijela, nepřijela a byla oblečená, neoblečená atd. – on se totiž konal, nekonal. Vůbec to ale nebylo kvůli tomu, že by „zpovídaní“ nechtěli mluvit k věci nebo byli nepříjemní či jinak nepoužitelní, naopak. Rozhovor sice začal, ale sotva doběhlo kolečko „povinných zahřívacích otázek“, vřítil se do místnosti – slovy mého kolegy – „nějaký chlapík“ a spustil, že „máme ještě tak pět minut“ a musíme končit. Tím „chlapíkem“ byl onen managing partner agentury Neopublic, který na mou poznámku, že jsme počítali zhruba s hodinovým rozhovorem, reagoval, že mají s šéfem globálního marketingu domluvených deset rozhovorů a už jsou ve skluzu. Situaci se snažil zachránit český manažer marketingu HP, který si všiml našich tázavých pohledů, a hned se nabídl, že cokoli bude potřeba, rád doplní po e-mailu.
Asi platí od kusu
V Neopubliku zjevně úzkostlivě dbají na kvantitu mediálních výstupů, a tak když se rozhovor vlastně nekonal a nemohl tedy vyjít, rozhodl jsem se napsat alespoň tento komentář. Domluvit si deset rozhovorů a pak nestíhat je věc přístupu a asi i smlouvy s klientem. Naplánovat si ale, že interview bude trvat nějakých 20 minut, redaktora o tom však předem neinformovat a mnout si ruce nad tím, jak jsem to bezvadně zorganizoval, je ale z mého pohledu nerespektování zásad oboru public relations. Rozhovorů už jsem udělal docela dost, a když si zapátrám v paměti, vzpomínám si pouze na jeden, kde by byl předem dán přesně pětadvacetiminutový časový prostor, avšak byl zde jeden podstatný rozdíl – byl jsem s tím obeznámen dopředu a vše proběhlo podle stanovených pravidel. Když někdo nezná pravidla hry, neměl by chtít hrát první ligu, což se ale v PR bohužel stává docela často.
vedoucí rubriky marketing,
Marketing & Media