Rozhovor, který nevyšel

Než od smutného konce začnu tedy raději od začátku. Nabídku rozhovoru s šéfem globálního marketingu celosvětové jedničky nebo dvojky (podle toho, kdo byl v daném čtvrtletí zrovna úspěšnější) v segmentu IT Hewlett-Packard, kterou jsem před časem dostal od managing partnera PR agentury Neopublic, jsem odmítl. Globální šéfové totiž – logicky – hovoří o globálních trendech, ale o tom, co se děje na nějakém druhořadém trhu, nemají – také logicky – “ani páru”. Když jsem si ale o několik dní později namísto s PR agenturou povídal s šéfem marketingu jedné z divizí české pobočky HP, dospěli jsme během pár vět k tomu, že by, vzhledem k tomu, že budou jejich nejvyšší marketingové hlavy současně v Praze, bylo velice zajímavé srovnat pohled na marketingovou komunikaci ze tří úrovní – lokální, regionální a té globální. Domluveno, zbytek zařídí PR agentura.

Děkujeme, odejděte

Rozhovor samotný připomínal pohádku o “královně Koloběžce”, která přijela, nepřijela a byla oblečená, neoblečená atd. – on se totiž konal, nekonal. Vůbec to ale nebylo kvůli tomu, že by “zpovídaní” nechtěli mluvit k věci nebo byli nepříjemní či jinak nepoužitelní, naopak. Rozhovor sice začal, ale sotva doběhlo kolečko “povinných zahřívacích otázek”, vřítil se do místnosti – slovy mého kolegy – “nějaký chlapík” a spustil, že “máme ještě tak pět minut” a musíme končit. Tím “chlapíkem” byl onen managing partner agentury Neopublic, který na mou poznámku, že jsme počítali zhruba s hodinovým rozhovorem, reagoval, že mají s šéfem globálního marketingu domluvených deset rozhovorů a už jsou ve skluzu. Situaci se snažil zachránit český manažer marketingu HP, který si všiml našich tázavých pohledů, a hned se nabídl, že cokoli bude potřeba, rád doplní po e-mailu.

Asi platí od kusu

V Neopubliku zjevně úzkostlivě dbají na kvantitu mediálních výstupů, a tak když se rozhovor vlastně nekonal a nemohl tedy vyjít, rozhodl jsem se napsat alespoň tento komentář. Domluvit si deset rozhovorů a pak nestíhat je věc přístupu a asi i smlouvy s klientem. Naplánovat si ale, že interview bude trvat nějakých 20 minut, redaktora o tom však předem neinformovat a mnout si ruce nad tím, jak jsem to bezvadně zorganizoval, je ale z mého pohledu nerespektování zásad oboru public relations. Rozhovorů už jsem udělal docela dost, a když si zapátrám v paměti, vzpomínám si pouze na jeden, kde by byl předem dán přesně pětadvacetiminutový časový prostor, avšak byl zde jeden podstatný rozdíl – byl jsem s tím obeznámen dopředu a vše proběhlo podle stanovených pravidel. Když někdo nezná pravidla hry, neměl by chtít hrát první ligu, což se ale v PR bohužel stává docela často.

vedoucí rubriky marketing,

Marketing & Media