Od léta zamíříme k interaktivitě

Po loňském spuštění sítě jukebox network údajně chystáte další novinky sázející na nové technologie. Jak to bude vypadat v praxi?

Je pravda, že se připravujeme na testovací provoz reklamních ploch na bázi lentikulární, 3D a bluetooth technologie. Začínali jsme se sítí Free Cards s lentikulárními a 3D pohlednicemi. Tyto technologie nabízíme také na CLV vitrínách. Dále také startujeme s propojením bluetooth technologie s CLV vitrínami v sítích kin, fitness a klubů. Jedná se vlastně o dvě média v jednom. Věříme, že zpětná vazba od pasantů, zabudování dalších interaktivních prvků pro komunikaci s nimi a relativně přesná měřitelnost efektivity takových akcí bude tím pravým bonusem pro naše klienty.

Kdy počítáte s ostrým provozem?

Nejpozději během letních měsíců chceme bluetooth technologie vyzkoušet v testovacím provozu a počátkem podzimu nabídnout klientům. V rámci celého holdingu Boomerang jsme prakticky první zemí, kde něco takového zkoušíme. Provoz LCD obrazovek byl také před časem zahájen v mateřské zemi – Holandsku.

V jakých cenových relacích ve srovnání s vaší “klasikou” se budou novinky pohybovat?

Ceny za pronájem nových formátů dělíme do dvou skupin. V té dražší by se mělo jednat o 90-100% navýšení ceny, ta levnější vychází v našich předběžných kalkulacích na 25-30% nárůst.

Zejména při jednání s mediálními agenturami se už v tuzemsku stalo zvykem, že cena je až na prvním místě. Odůvodníte si ji?

Český trh je v tomto ohledu skutečně velmi specifický a hodně záleží na tom, s kým jednáte. Pokud sedí na druhé straně stolu přímo klient, mluvíme většinou o struktuře nabídky, kvalitě, flexibilitě a podobných faktorech. Jestliže má klient správné informace o nabízených produktech, cenu akceptuje. V okamžiku, kdy do obchodu vstupuje mediální agentura, dochází v některých vybraných případech především k tlakům na cenu, poskytnuté slevy a bonusy. Často bez vazby na kvalitu servisu, někdy i bez ohledu na potřeby klienta. A to je samozřejmě špatně, pro klienta i pro nás.

Jistě jde o známá jména…

Konkrétní být z pochopitelných důvodů nechci. Zmiňované agentury si vůči malým médiím, kam indoor patří, stanovují pravidla asi i jako kompenzaci za svou ne vždy rovnocennou roli při jednání s televizemi. Naší obranou je preference objemových slev, které jednoznačně preferují zadavatele s vyšší investicí do indoorových médií.

Myslíte, že indoor jde v očích zadavatelů nahoru?

Když dnes klient osloví jednoho z velkých indoorových provozovatelů s několika sítěmi, může svou cílovou skupinu zasáhnout ve srovnání s jinými médii mnohdy přesněji. Plusem navíc je oslovení takové skupiny v jejím oblíbeném prostředí, kde je otevřenější k přijímání reklamního sdělení.

Nevýhodou je naše neustálé zahrnování pod outdoor. A to včetně investic do indoorové reklamy, které tak dnes můžeme jen odhadovat. Pořád jsme tak v roli čekatele na “zbytky”. Indoorová reklama by si proto zasloužila hájení svých zájmů na nějaké sofistikovanější bázi. Podle mého názoru potřebuje argumentovat určitými všeobecně uznávanými daty a v základních otázkách postupovat společně.

To je skoro návod na ustavení profesní asociace?

Proč ne? Myslím, že čas na to pomalu nazrává. Takové sdružení by podstatně zvýšilo kredit odvětví a v druhém plánu přivedlo další investice a rozvoj sítí.

Podobně jako v outdooru nemusí časem zůstat u jediné asociace. Neodrazuje vás taková představa?

Myslím, že v indooru by podobné handrkování o slovíčka nenastalo. Převážit by měl společný zájem. Nezastírám, že v některých aspektech je i naše prostředí ostře konkurenční, vše má ovšem své hranice. V případné asociaci provozovatelů indoorových médií nemáme proto problém zasednout s kterýmkoli z našich rivalů.

V prosazování zmiňovaných interaktivních forem má indoor vůči čistě in-store médiím určitou ztrátu. Kdy se indoor dostane na jejich dnešní pozici?

Ten rozdíl je logický. Místa prodeje jsou a nějakou dobu ještě budou pro určité typy zadavatelů atraktivnějšími lokacemi. To ale nemusí platit věčně. A už vůbec to neznamená, že k boomu nedojde i v klasickém indooru. Můj odhad nástupu zmiňovaných forem je proto v horizontu dvou až tří let.

Na podzim jste nasadili zmíněnou síť jukebox network. Splnila vaše očekávání?

Nemůžeme být nespokojeni. Jako každá novinka vzbudila rozhodně zájem. Její drobnou slabinou, kterou chceme právě novými interaktivními médii odstranit, je malá pružnost. Ke vkládání reklamy dochází jednou za měsíc, možnost operativních zásahů je malá. Jde tedy především o podporu reklamy a imageové kampaně.

Před časem jste zmínil jako jednu z cest pro Czech Indoor Media vykročit z čistě indoorového prostředí. Je to stále ještě aktuální koncept?

Existovala určitá vize, řekněme projekt, který se zdárně jevil koncem minulého roku. Trochu jsme možná podcenili některá povolovací a schvalovací řízení, takže start se úměrně těmto zdržením posunul. Řeknu jen, že jde o specializovanou záležitost, která tu dosud na trhu není.

Souhlasíte s rozdělením českého indoorového trhu na konzervativce a inovátory? Kam patří Czech Indoor Media?

V indooru se toho příliš nového vymyslet nedá. Zjednodušeně jde vždy prakticky o reklamní nosiče a lokality, pro které je třeba sehnat klienty. Nemyslím, že bychom byli zaškatulkovatelní do jedné či druhé zmíněné skupiny. Naší politikou do budoucna jsou zmiňované inovace ve stávajících lokalitách a hledání možností otevření nějakých nových sítí. Je to první, nebo druhý přístup? Vyberte si!

Hojí si Šrámy na indooru? Některé agentury si vůči malým médiím, kam indoor patří, stanovují pravidla asi i jako kompenzaci za svou ne vždy rovnocennou roli při jednání s televizemi, myslí si Milan Svoboda.