Kdo je tady “na prášky”?

Díky tomuto komentáři a následné návštěvě webu MAFS jsem totiž zjistil, že žiji v paralelním světě přeludů a ten reálný, ve kterém se pohybuje paní ředitelka Mikotová, mi uniká. Dovolím si popsat zde několik mých přeludů, které, kdyby byly skutečné, by byly jistě hodnoceny jako značně neetické.

Peníze? Dovolte…
V mém světě klamů běžně reprezentanti farmaceutických firem lékařkám kupují květiny a nechávají si vystavit účtenky na “dekorace”. V květinářstvích totiž mají také sušené květiny a podobně, kterými – alespoň podle účtenek – pomáhají obchodní zástupci lékařům zkrášlovat ordinace. Prkotina, že? Také si myslím, proto zde máme silnější kalibr: odborné konference. Na ty i v mém světě jistě část lékařů jezdí za vzděláním, spousta z nich si ale třeba do Mnichova radši zajede na náklady farmaceutické firmy posedět do Biergarten a takových 75 procent času strávit “u kvasnicového” nebo na nákupech. Pořád slabota? A co tedy takováhle – v reálném světě jistě absurdní – představa, podle které se doktoři nejlépe chytají na “cash”. Dohoda o provedení práce (DPP) by totiž určitě jen těžko mohla být ideálním nástrojem marketingu farmaceutických firem. Jistě i vám přijde jako naprosto nemožná otázka “areáka” (čti area managera) z mých představ, který by se zeptal svého “repa” (čti obchodního zástupce farmaceutické firmy), jestli by posílení předepisování jistého léku v jeho regionu nepomohlo “rozhodit pár ,dépépéček'”? O to bizardnější představa je, že by “repovi” skutečný lékař z kliniky řekl třeba toto: “Povím vám to na rovinu, ,konkurenční firma’ mi dává za nasazení jejich léku pět set, takže když mi dáte DPP na 4 tisíce, tak na ten váš nasadím osm pacientů.” A jak by řekl, tak by udělal…

Co je lehčí: “dvě kila”, nebo talíř?
Podle farmaceutických firem, které vystupují v mých “fantasmagorických” představách, je obojí to samé. Říkají totiž, že reklamní předměty pro lékaře se musí přiměřeně vztahovat k práci lékaře a nesmí přesáhnout hodnotu 200 Kč. Když můj vyfabulovaný lékař dostane “flešku” za “pětikilo”, čert to vem. Pan doktor (a také lékárník) má mnohem radši takové poukázky na odběr zboží v hypermarketu nebo třeba “žranice” na útraty výrobců léčiv. Hitparáda “všimného” se také mění v čase. Před takovými dvěmi lety například letěly i přehrávače DVD. Mikiny, čepice a další klasické dárkové předměty se tak v mém světě staly jen doplňkem výše uvedených zbraní těžšího kalibru, používaných v souboji farmaceutických firem. Největším paradoxem je, že v mých bludech se takového “nečestného a nesportovního” jednání dopouštějí i firmy, které podepsaly jakýsi stoh papírů, jemuž říkají etický kodex.
Už jsem asi přepracovaný, jdu si vzít prášek. Předepsal mi ho naštěstí doktor “z reálného světa”, a tak si naštěstí mohu být jistý, že mi ho “nenasadil” třeba “za pět set”.

redaktor Marketing & Media