Jak je důležité být brandován

Ta otázka je věčná. Narodil se Winston Churchill, Bill Gates nebo Steave Jobs již se svým statutem a svojí značkou? A je jejich značka osobnosti výsledkem výjimečné biografie, kariéry anebo jen shodou šťastných náhod? A jak je to s Josefem Havelkou, Jiřím Mikešem, Michalem Donáthem nebo třeba (údajně novou ředitelkou vydavatelství Ringier) Libuší Šmuclerovou?
Otázky jsou to jistě na výsost zajímavé, protože se v české marketingové komunikaci a médiích stalo podivnou módou stěžovat si na nedostatek autorit (neplést si, prosím, se slovem celebrita). Jenomže budování celebrit je dlouhodobá záležitost, protože stejně jako každá pořádná značka potřebuje i každá dobrá autorita čas, aby se ověřila.
Budování autority je tedy dlouhodobý proces, na němž v zahraničí nezřídka pracují i public relation agentury, které správně vycítili, že v dnešní egocentrické době může být osobnostní PR docela dobrým zdrojem příjmů. Za pozornost pak stojí fakt, že v zemích, jež podobné celebrity z nejrůznějších důvodů nemají, média a odborná veřejnost velmi snadno sklouzávají k hodnocení, že za špatnou úroveň tamní branže může právě nedostatek dobrých lidí.
A tak se celkem snadno stalo, že případný nástup Libuše Šmuclerové do vydavatelství Ringier je nyní hodnocený jako zvláště zajímavá událost, protože Libuše Šmuclerová image autority má. Pokud se tak stane, bude velmi zajímavé sledovat, jak se jí autoritu podaří prosadit. Z pohledu vydavatelů je to zajímavá změna i proto, že by po delší době opět do vrcholového vedení českého vydavatelství přišla žena, navíc hodně ctižádostivá.
Říká se, že průměrná životnost blogu je něco okolo tří měsíců. Pokud jde o blogy, které vznikají okolo marketingové komunikace, můžeme s klidem konstatovat, že jejich životnost je přibližně o půl roku delší. Nicméně životnost nic neříká o jejich kvalitě. Tu většinou určují jejich tvůrci. Jak reklamní, tak marketingové a mediální blogy mají jedno společné – většinou se jejich autoři schovávají v anonymitě. Ta jim má pak údajně dovolovat větší míru kritiky a otevřenosti. Jenomže většinou to končí tak, že sliby chyby. Nicméně vedle blogů kritických a stěžovatelských jsou pak i ty, které se snaží upozornit na věci, jež autoři považují za důležité. A to je i případ relativně nového blogu, který vytvořila jedna z hvězd české marketingové komunikace Jaroslav Cír spolu s Janem Šabachem – bodzlomu.cz. Za pozornost tento blog jistě stojí, a to především v momentech, kdy se autoři snaží přiblížit světové trendy, které jsou filtrovány zkušeností autora z Unileveru, a také tím, že autor žije nyní mimo ČR.
Jak Libuše Šmuclerová, tak i Jaroslav Cír jsou klasickými příklady lidí, kteří vědí, že hodnota značky jakékoli firmy se řídí i podle míry, v jaké se dostává do povědomí veřejnosti hodnota značky osobnosti jejích top manažerů. Ale abych byl fér, je tu ještě riziko, totiž to, že popularita účinkuje velmi rychle. A je to tedy i velmi nebezpečná droga.

šéfredaktor