Vietnamci začali budovat obchodní centra

Z Česka mizí vietnamské stánky a tržnice. Asijští podnikatelé se přesouvají do kamenných prodejen, a dokonce budují i svá velká obchodní centra. Největší, dvoupodlažní “asijský obchodní dům” právě vzniká v Ostravě-Hrabové. Už za čtvrt roku by na ploše více než pět tisíc metrů čtverečních měly být otevřeny obchody s nábytkem, butiky, ovoce a zelenina, potraviny, ale i restaurace.
U zrodu obchodního domu s názvem AU-Viet stojí několik podnikatelů s asijskými kořeny. Celý komplex bude přesně podle evropského střihu a podřízen nejpřísnějším normám Evropské unie. “Je to nový trend, kterým chceme zvyšovat kvalitu našich služeb,” říká dlouholetý předseda Svazu vietnamských podnikatelů v ČR a majitel obchodní firmy Scitexim Nguyen Dugong, který je v Česku už patnáct let. Nové ostravské centrum přijde zhruba na sto milionů korun a vzniká na základě dohody se sdružením vietnamsko-čínských obchodníků působících nejen v Česku, ale i v Německu, Polsku a v dalších zemích.
“Původně to byl autosalon, který se dostal do konkurzu. Půl roku jsme se neúspěšně snažili budovu prodat. Pak jsme se s majitelem domluvili na pronájmu a největší zájem mezi oslovenými klienty projevili právě asijští podnikatelé,” říká Petr Štolba z ostravské realitní kanceláře Victoria Corporation, která je nájemcem celého objektu a spolu s majitelem, realitní firmou Victus Praga, projekt financuje.
Podobná centra mají vyrůst i v Chebu či Plzni. “V Brně byl navíc nedávno otevřen i vietnamský supermarket,” dodává předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter. “Do tří až pěti let zcela zmizí stánky a všichni vietnamci budou v kamenných obchodech a obchodních centrech,” předpovídá Winter.

V dalších městech se zase podnikatelé spojují a společně si pronajímají nevyužité prostory nebo prodejní plochy, kde zkrachovali čeští podnikatelé. V Brně tak například obsadili první patro obchodního domu Meta, v dalších městech nabízejí textil a obuv v budovách Jednoty.
“Když se spojí více podnikatelů dohromady, mají mnohem levnější náklady. Jak na pronájem, tak i na objednávky zboží,” vysvětluje Van Hoi Dinh, který v Praze vlastní tiskárnu pro tisk vietnamských barevných časopisů pro Vietnamce v Česku.
Že jsou vietnamští podnikatelé ochotni zaplatit zajímavé nájemné, to potvrzuje i Zdeněk Juračka, viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, který je zároveň předsedou Svazu spotřebních družstev, pod nějž spadají prodejny Jednota. “Nejsou s nimi problémy při placení nájemného. Prázdné prostory jim jednotlivé Jednoty proto pronajímají na dobu neurčitou,” říká. Podobné zkušenosti mají i jiní nájemci. Někteří dokonce přestěhovali svůj zelinářských obchod jinam, když se ozval lukrativní vietnamský zájemce.

MEZITITULEK: Ústup z tržišť
Hybnou silou invaze do kamenných obchodů je vytlačování Vietnamců z tržišť. Vietnamští obchodníci proto intenzivně hledají prostory ve starších kamenných obchodech. Nájmy nejsou obvykle tak vysoké jako v nově stavěných obchodních centrech a tradicí Vietnamců je, že platí “na dřevo”. “V Jednotách jednají o nájmech prvních pater budov, kde prodávají textil a průmyslové zboží. Naopak přízemí si pro prodej potravin ponechávají Jednoty,” uvedl Juračka.
Symbiózu mezi Jednotami a Vietnamci podporují i výhodné dohody pro českou stranu, že asijští prodejci nebudou konkurovat prodejem potravin.
Dodavatele pro své obchody Vietnamci hledají “na všech stranách”. “Jsou neuvěřitelně organizačně schopní. Díky tomu mají své zboží od zahraničních dodavatelů, ale třeba i od českých pěstitelů ovoce a zeleniny,” dodává Winter.
O další zásoby se stará například také vietnamská společnost T&Z Asia ze Sokolova, která se kromě rostlinné výroby zabývá i chovem domácích zvířat. Export a import textilu zase zajišťuje ostravská firma Elmich, která je také ve vietnamských rukách.
V Česku je momentálně podle oficiálních čísel zhruba 38 tisíc Vietnamců. Na živnostenský list jich přitom podniká asi pětadvacet tisíc z nich.

MEZITITULEK: Nejenom zelenina
Už nyní přitom obliba vietnamských obchodníků z menších kamenných obchodů roste. Co nedosahují v kvalitě a rozsahu nabízeného zboží, bohatě dohánějí tím, že základní zboží pro domácnost se u nich dá koupit od rána až dlouho do noci, a přitom jsou pořád usměvaví a slušní.
“Kdyby se čeští obchodníci snažili jako oni, nemuseli by se bát, že jim zákazníky přeberou hypermarkety,” říká třicetiletý muž v jedné pražské zelenině, který si nepřeje říct jméno.
Běžnou praxí takových menších obchodů je zaměstnávání příbuzných, kteří přijeli z Vietnamu a prvních několik let v Česku si tímto způsobem u nich odpracovávají.
“Vydělané peníze dává dohromady široká rodina. Po dvou letech práce si už kupují vilu na okraji Prahy, kde v přízemí zřizují další restauraci. Teprve teď si ale manželé, kteří s provozem první restaurace začali, přivezli dvě malé děti z Vietnamu,” líčí své sousedy v Praze jeden český podnikatel.
Čeští Vietnamci mají však už i velké firmy, které udávají tón v odvětví a které zaměstnávají stovky Čechů, Nquyen Thanh Trunk například v Praze vlastní realitní kancelář NTT Group, Pham Van Thanh zase vsadil na cestovní ruch a už několik let provozuje cestovní kancelář East Sea.
Van Hoi Dinh zase ve své tiskárně tiskne pět titulů barevných časopisů. “Spolupracuji zatím jen s Vietnamci a časopisy jsou ve vietnamštině a v češtině. Díky tomu jsou určeny pro obě generace Vietnamců v Česku. Jsou v nich například informace pro exportéry a nabídky pro podnikatele,” dodává.
Vietnamci však mají už i velké firmy, které udávají tón v odvětví a které zaměstnávají stovky Čechů. Do impéria vietnamských podnikatelů patří například prodejní řetězec se sportovním zbožím Sportisimo nebo firma LCT v Telnici u Brna, která se specializuje na výrobu čínských nudlí. Podnik vlastní dva vietnamští a jeden čínský podnikatel a zaměstnávají padesát lidí.

Hospodářské noviny, 8.1. 2007, autor: Zuzana Luňáková, Olga Skalková