Odešel kritický i vtipný sloupkař Art Buchwald

Byl světovou legendou v psaní fejetonů. Američan Art Buchwald, jemuž vyšlo na třicet knih a jeho texty přetiskovaly stovky novin na světě, za více než padesát let “diverzní” činnosti pranýřoval politiky (americké prezidenty předně), společenské neduhy i absurdity. V roce 1982 byly jeho talent a nezdolná píle oceněny Pulitzerovou cenou. Svěží humor a vtip si uchovával až do konce života, který se dnes uzavřel.
Zkušenost měl Buchwald i s komunistickým Československem, kam zamířil roku 1958 během cesty do tehdejšího Sovětského svazu. “Kde je to Československo?” zeptal se celníka na rakousko-české hranici v Mikulově. “Nemůžete to minout. Je to u první strážní věže, za druhým kulometem, mezi dvěma velkými minovými poli nalevo,” odpověděl mu prý celník. A v Olomouci, kde způsobil dopravní kolaps, si údajně jeho olbřímí lincoln prohlíželo 69.678 lidí z celkových 70.000 obyvatel.
Realita a fikce se u Buchwalda stírala, jeho hlavní zbraní byla nadsázka, která mnohdy vyjevila více než přesný popis. Když v Rusku popisoval, jak fascinující je televizní dokument o dělnících na Donbasu nebo panelová diskuse, předkládal precizní podobu marasmu v sovětské kultuře. Skutečnost, že tvrdě kritizoval i nešvary americké, mu zajistila výběrové výstupy na stránkách československého tisku, například humoristicko-satirického Dikobrazu.
Tehdejší redakci se jistě líbil fejeton o Vietnamu (Pane, proč bombardujeme ty díry?), ale rozhodně by neotiskl sloupek pojmenovaný Jak se hledá zdůvodnění, který “analyzuje” okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Myšlenku dovádí Buchwald do krajnosti a píše o zasedání “Ústřední komise pro otázku napadání malých zemí”.
Zvláště oblíbenou metodou Buchwalda byl fiktivní rozhovor, který uplatnil například ve fejetonu o kouření “halucinogenních” šlupek od banánů, dívání se na fotbal nebo politických debatách. “Jednou jsme takhle seděli, když vtom se někdo zeptal: O čem se lidi v téhle zemi bavili, když ještě nebyla Watergate? Zavládlo vyděšené ticho. Neuměli jsme si ani představit, že mohlo být něco před Watergate.” Nevyhýbal se ani všednodenním a generačním tématům – nápadů měl díky třem dětem k dispozici přehršel.
Arthur “Art” Buchwald se narodil 20. října 1925. Vyrůstal spolu se třemi sestrami v newyorském Queens Borough. Střední školu nedokončil, v sedmnácti odplul s americkou námořní pěchotou do války. Po tříleté službě, kdy rovněž pracoval u vojenského divadla či jako editor věstníků, se zapsal v Los Angeles na univerzitu. V roce 1948 ze studií zběhl. Koupil si jednosměrný lístek do Paříže a stal se dopisovatelem magazínu Variety. Břitký vtip a forma sloupků prosluly, zájem projevil International Herald Tribune.
Jméno Buchwald se už v roce 1959 stalo, slovy časopisu Time, “svébytnou institucí kvality”. O tři léta později se fejetonista vrátil do USA, kde změnil status na prominentního novináře s propustkou do Bílého domu. Častým terčem pro jeho pero však byli nejen republikáni či demokraté, ale též sami novináři s unikátně formulovanými sugestivními dotazy. Buchwald též napsal divadelní hru a krátkou novelu. V roce 2000 jej postihla mrtvice.
Roku 1992 vyšel v češtině výběr z několika jeho knih Copak jsem vám někdy lhal? s podtitulem 100+1 sloupek, který přeložil teoretik médií Jan Jirák. I v pokročilém věku osmdesáti let ještě vtipně glosoval posílání emailů mezi zaměstnanci o stůl dál a i v 21. století zůstává aktuální jeden z jeho pověstných nápisů na zdech: “USA znají odpověď. Jak zněla otázka?”