Umírání na videoblogu před očima celého světa

Mohammad Abdooho má rakovinu plic v posledním stadiu. Některé dny se cítí opravdu dobře, to pak vesele vypráví o svém stánku s kuřaty na jednom tržišti v Singapuru. Vykládá o náročných zákaznících, kteří jsou schopni smlouvat až donekonečna, píše agentura DPA.
“Usmíval jsem se na ně. Vím, že dokud se usmívám, život jde dál,” říká 46letý Abdooh, který by dál nejraději každý den trávil ve svém stánku. Široké společenství uživatelů internetu sleduje moudrosti umírajícího. Abdooh totiž umírá takříkajíc celému světu na očích.
“Vydejte se se mnou na poslední cestu,” pozval v říjnu singapurské televizní diváky. Od té doby mohou zájemci na internetu s Abdoohem prožívat jeho poslední dny. Na videoblogu se svýma velkýma slepýma očima dívá do kamery a vypráví o lásce a životě. Z reakcí návštěvníků internetové stránky www.lifebeforedeath.org.sg lze vycítit, že jsou hluboce dojati.
Vytvořit videoblog umírajícího byl nápad hospicové iniciativy ze Singapuru. Chce tímto způsobem veřejnost seznámit se svojí činností, kdy nevyléčitelně nemocným poskytují péči a pomoc hlavně dobrovolníci, říká Seet Ai Meeová. Tato chemička v roce 1992 založila první singapurský hospic, který se neváže na žádné vyznání. Dnes poskytuje bezplatné pečovatelské služby nemocným, kteří chtějí zemřít doma. Průzkum provedený v minulých letech ukázal, že 65 procent lidí vůbec netuší, co hospici vlastně nabízejí.
Od začátku kampaně letos v říjnu smrt shlíží na Singapuřany z reklamních tabulí na autobusových zastávek nebo z inzerátů na stránkách novin. “Smrt. Jednoduchý návod k použití,” zní jedno z provokativních hesel. Nebo: “Ahoj, mám rakovinu plic. Typy, o čem se bavit s člověkem na smrt nemocným.” Kolemjdoucí se určitě zamyslí, když si na zastávce přečte otázku “Co bys dělal, kdyby ti zbývalo posledních šest měsíců života?”. Pak přicházejí nejrůznější rady: “Nos svítivě zelenou v kombinaci s fialovou, i když se to k sobě vůbec nehodí,” nebo lehce sarkastická “Naplánuj si pohřeb.”
Smrt je podle Seetové ve společnosti stále ještě tabuizované téma, kterému se každý raději vyhýbá. Její iniciativa chce pohled na smrt změnit. “Díváme se na smrt pozitivně. Pomáháme lidem umírat pohodlněji.” Reakce na její kampaň jsou prý bez výjimky kladné. Jediná otázka, se kterou se Seetová setkala, byla, proč její organizace vydává peníze na reklamu místo na hospic.
Projekt nicméně financovala dobročinná nadace Lien. “V tomto případě stojí smrt v popředí, ale jde samozřejmě o život,” říká zástupce nadace Lee Poh Wa. Za tímto tabuizovaný tématem se podle něho skrývá problém, který společnost přijde nesmírně draze. Klade mnohým velice nepříjemnou otázku, kdo se postará o stále vyšší počet starých a nemocných v rychle stárnoucí společnosti. “Smrt může být zážitkem, jenž oslavuje život,” domnívá se Lee Poh Wa. Když se blíží konec života jednoho člena rodiny, mohou se za pomoci hospice po letech odcizení její ostatní příslušníci dát znovu dohromady.
Abdooh se slavnostně loučí se svojí rodinou. Když na videoblogu vypráví o svojí manželce, jeho hlas změkne a nevidoucí oči se mu rozzáří. “Každé ráno se probouzím s nadějí, že s ní budu moci prožít ještě jeden den,” vyznává se. A pak už zase vykládá o svém stánku z drůbeží, ve kterém nyní prodává jeho žena. “A kdybych se uzdravil, otevřeli bychom ještě jeden,” říká s nadšením.