Slovenská televize slaví letos padesátku

Do života slovenské společnosti vstoupila televize naplno před 50 lety, 3. listopadu 1956 bylo zahájeno pravidelné vysílání bratislavského studia tehdejší Československé televize.
Začínalo se skromně. Televizní pracovníci měli tehdy ve slovenské metropoli k dispozici tříkamerový přenosový vůz, provizorní hlasatelnu, přebudovanou později na miniaturní studio, dvě kamery a filmový snímač. V první den vysílání, které se soustředilo na přenos slavností z bratislavského Parku kultury a oddechu, bylo na celém Slovensku pouhých 500 televizorů. Z pohyblivých obrázků se mohli diváci těšit jen několik hodin, zprvu pouze dvakrát týdně, ve středu a v sobotu. Od 3. listopadu 1957 se vysílalo každý den kromě pondělí a od ledna 1959 denně. Právě pondělky pak v celostátním vysílání připadly Bratislavě.
Místní studio sestavovalo po další desetiletí prakticky celý pondělní program. Většinou čítal pořad pro děti, sport, aktuality a souhrn nejdůležitějších událostí minulého týdne. V hlavním vysílacím čase se pak o slovo hlásily zejména inscenace, přenosy z divadel a postupně stále více původní televizní dramatická tvorba, včetně populárních seriálů. Velmi oblíbené byly například cykly světových dramat a románů na obrazovce.
Obsah televizního vysílání byl pečlivě sledován z nejvyšších míst a korigován tak, aby zdárně přispíval k šíření komunistické ideologie. Relativně svobodně se televize mohla nadechnout pouze v krátkém období kolem roku 1968, aby se pak na dlouhá léta znovu propadla do šedi, tentokrát Husákovské normalizace.
Další významný přelom přinesl 14. únor 1970, kdy se na Slovensku poprvé vysílalo barevně. První vlaštovkou byl přenos z mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách, který mohli sledovat diváci ve 30 zemích světa. V roce 1980 tvořil barevný program už téměř tři čtvrtiny vysílání. Otázkou ovšem zůstává, kolik domácností si v té době mohlo dovolit barevný televizor.
Nemalou roli sehrála televize za sametové revoluce koncem roku 1989, během níž vysílala živé vstupy z lidových shromáždění a demonstrací a poprvé také svobodné a necenzurované informace, které pomohly otevřít občanům oči a podkopat autoritu tehdejšího komunistického režimu.
Zásadní změnu přinesl následující rok i pro Československou televizi (ČST), která první program ponechala federální (F1) a druhý rozdělila na dva samostatné okruhy – ČTV a S1. V květnu 1990 začal na okruhu dříve vyhrazeném sovětské televizi vysílat kanál OK 3 a na Slovensku o rok později obdobný TA3. Stanice TA3 ale po roce přerušila vysílání kvůli absenci strategického partnera a dva roky nato vrátila licenci, kterou v roce 1995 získala TV Markíza.
Slovenská televize (STV) byla zřízena v červenci 1991 a od ledna 1993 vysílá na dvou programech pro celé území Slovenska. I přes finanční a personální komplikace (za 12 let se ve vedení vystřídalo 13 managementů) si STV udržela zatím druhé místo na trhu s 18 procenty (Jednotka) a pěti procenty (Dvojka). Lídrem na slovenském televizním trhu je nyní TV Markíza se zhruba 36procentním podílem a nejmladší celoplošná televize na Slovensku – TV JOJ – si drží asi 16procentní podíl. Zpravodajská stanice TA3 oslovuje průměrně asi dvě procenta diváků.