Když prohraju v tendru s Goranem, tak mě to neuráží

Fotograf Jiří Turek se po čtyřletém pracovním pobytu v New Yorku vrací zpátky do Čech. Obohacen zkušenostmi ze zámoří se chce dále věnovat reklamní fotografii v dresu produkce 4D Foto.

Jaké plynou pro fotografa výhody, když je zastupován produkcí, oproti působení na volné noze?
V současné době je trh takový, že sólisti nemají moc šancí. Fotograf není ekonom, věci, jako je velikost rozpočtů, cena pronájmu, kolik zaplatit modelům apod., místo něj řeší produkce. Také rozesílá jeho portfolio do agentur a shání mu zakázky. Mně to přináší výhodu, že se můžu soustředit na svoji práci. Jelikož jsem spíše plachý, nechodím pořád po mejdanech a společenských akcích. Tam se děje spousta věcí a můj zástupce se tam dozví o tendrech, ke kterým se třeba freelance nedostane.
Má zastupování produkcí nějaké nevýhody?
Nějaké nevýhody by to mít asi mělo, aby to nevypadalo tak ideálně. Tendru se mohou účastnit i další fotografové ze stejné produkce a v případě neúspěchu nad tím člověk přemýšlí. Ale je to spíše emotivní věc, která z racionálního pohledu neobstojí.
Na co se v reklamní fotografii specializujete?
Fotím především portréty a módu. Nedělám příliš lifestylové věci, nefotím produkty ani třeba auta, ale fotím s lidmi. U nás není trh uzpůsoben tomu, aby člověk fotil třeba jenom módu nebo černobílé portréty jako v USA. Když ale produkci osloví agentura na focení knedlíkové polévky, tak nepošlou moje portfolio. To je její další přednost. Může se stát, že má člověk málo práce a vezme zakázku, která pro něj není. Ale producent za něj přemýšlí do budoucnosti a dohlíží, aby si fotograf nezkazil jméno.
Je v současné době na českém trhu dostatek zakázek na focení reklamy?
Já jsem teď čtyři roky žil v New Yorku a do Čech jsem občas jezdil. Ačkoliv se může zdát, že není podstatné, zda tu člověk je či není nastálo, je tomu naopak. Reklama je tak rychlá, že agentury často zvolí tu jednodušší cestu, než čekat na někoho, zda přiletí. Ale obecně, jak to pozoruju, celosvětovým trendem je, že zakázek je zhruba stále stejně, ale je čím dál tím více subjektů na trhu, které jsou schopné na nich pracovat. S nástupem digitálních technologií se při rychlých zakázkách hledí čím dál více na cenu a na rychlost. Spoustě lidem to otevřelo možnost to zkusit, stejně jako třeba v muzice.
Takže mají teď v byznyse větší šanci samouci a “rychlokvašky”?
Už tu práci dělám nějakou dobu, takže pozoruju, že do byznysu vždycky někdo na chvíli vletí, je “pop”, lidi ho znají z mejdanu a někoho párkrát přesvědčí. Ale pokud nemá za sebou řemeslo, tak zase vypadne. To je podle mě zákonitost všech řemesel.
Jaké jsou největší rozdíly mezi americkým a českým reklamním trhem?
Když jsem před čtyřmi roky odjížděl do USA, tak se tu kladně hodnotilo, když měl fotograf širokospektré portfolio, od packshotu po auta. Já jsem jej neměl zdaleka tak rozsáhlé, ale když se na něj podívali v USA, tak řekli, že jsem blázen. Sedmdesát procent věcí mi z toho vyhodili, že to tam nepatří. Tam musí mít každý svůj styl. U nás v Čechách si to ale nemůžeme dovolit a ani do budoucna to tak asi fungovat nebude. Ale nějaký styl člověk mít musí.
V USA je to tedy v tomto směru hodně striktní?
Úplně. Když fotím portréty a módu, tak v tom nečiním velký rozdíl. Ale pro Američany jsem musel mít dvě portfolia: jedno na módu a jedno na portréty.
Kromě specializace fotografů jsou ještě nějaké další rozdíly?
Američané jsou strašně opatrní a hrozně se bojí. Když už se rozhodnou, že vás konečně vyzkouší, tak vás stejně nejdříve pošlou do Evropy nebo na jinou zakázku, aby si vás ještě prověřili. Otázka peněz je pro ně tak zásadní, že než investují svůj dolar, tak si to důkladně rozmyslí. Jejich představa je na všem ušetřit kromě celebrit, které díky silnému kultu osobnosti zaplatí rádi. To mě překvapilo, protože jsem čekal, že v tomto směru tam bude větší svoboda a velkorysost.
V USA jste si sháněl zakázky sám?
Ano. Chvíli jsem měl agenta, ale je potřeba mít opravdu dobrého agenta, jinak to nemá cenu. V Americe jsou ochotní pracovat všichni na světě. Pokud někoho chtějí, tak na něho ukážou a on přijede. Takže tam člověk může prorazit jenom s něčím opravdu speciálním.
Jak hodnotíte konkurenci v reklamní fotografii tady u nás? Třeba váš kolega Goran Tačevski prohlásil, že tu konkurenci nemá…
To je skromný člověk, ten Goran, ale z určitého úhlu pohledu tu konkurenci nemá, to se musí přiznat. Když prohraju nějaký tendr s Goranem, tak z toho samozřejmě nemám radost, jsem naštvaný, ale neuráží mě to. Ale nemyslím, že by neměl konkurenci, minimálně ji má ve svém bratrovi Nikolovi.
Byl jste v porotě, která vybírala nejlepší české reklamní fotografy pro výstavu pořádanou ADC. Jak byste je hodnotil?
Dost mě překvapilo, kolik tam bylo opravdu špatných věcí, ale pár jich tam bylo zajímavých. Hodně se posunuly retušovací techniky, ale má to i své negativní stránky. Jak všichni pracují se stejnými fotoaparáty, se stejným Photoshopem, tak je všechno stejné. Je téměř jedno, kdo to fotí. Vypadá to jako z italského Vogue před třemi roky: nejprve si řeknete, to je bomba, ale pak zjistíte, že takových stejných fotek je deset.
Ubývají kvůli novým technologiím a internetu klasické zakázky?
Řekl bych, že takové ty klasické zakázky opravdu trochu ubývají. Agentury si mohou hodně věcí stáhnout z internetu, využívají image banky. Díky digitální fotografii je focení rychlejší a agentury mohou zvládnout více věcí samy.
Která z vašich reklamních prací vám přišla nejzajímavější?
Mně přišlo hodně zábavné focení pro slovenskou Tatrabanku, kde bylo neobvyklé zadání. Dělali kampaň na kreditní karty a chtěli fashion fotky. Art directoři vždycky varují, že klienti výraz “fashion” nesnáší, ale tady je sami vyžadovali. Extrémním focením byla globální kampaň pro Finlandii. To byla obrovská a výpravná zakázka s použitím množství filmových světel, která se v roce 2003 realizovala v Praze.
Jiří Turek
Věnuje se reklamní fotografii téměř deset let. Exkluzivně jej zastupuje produkce 4D Foto, která je součástí Armada Films. Začínal jako fotoreportér v novinách (např. MF Dnes) a časopisech, fotí především portréty a módu. Portrétoval např. The Rolling Stones, Davida Bowieho, Luciana Pavarottiho, Lou Reeda, Stinga aj. Reklamní kampaně nafotil např. pro klienty T-Mobile, GM, Opel, Armani, Carlsberg, Whiskas a další. Od října do ledna vystavuje svoje fotografie v Českém centru v New Yorku.

Jiří Turek. “Tak asi 20 % české reklamy, která stojí za to, je zábavnější než ta americká,” myslí si fotograf, který čtyři roky pobýval v New Yorku. V současné době tam v Českém centru probíhá výstava jeho fotografií.

Hlavně lidi. Focení pro klienty Finlandia, Tatrabank a T-Mobile. Podle producenta Pavla Picka ze 4D Foto se Jiří Turek svým stylem focení liší od mainstreamových fotografů a je u něj znát zvládnutí řemesla.