Rádio, čerstvá duševní strava pro Severní Koreu

“Co si myslíte o Kim Čong-ilovi?” zeptal se jej spontánně americký prezident George W. Bush, když na jednom setkání ve Washingtonu líčil svůj útěk ze Severní Koreje. O svém postoji k severokorejskému vůdci nemusel Kim Sung-min přemýšlet dlouho. “Jako křesťan si myslím, že Kim Čong-il je satan, kterému nelze odpustit,” odpověděl.
“Myslím si, že ta odpověď se prezidentu Bushovi líbila,” vypráví Kim dnes, když ve studiu svého malého rozhlasového studia v jedné z čtvrtí jihokorejského Soulu na setkání vzpomíná.
Čtyřicátník Kim žil přes třicet let v Severní Koreji, studoval tam literaturu a absolvoval desetiletou vojenskou službu. Pak z izolované země uprchl, strávil rok v Číně, jen o vlas unikl zpětnému transportu do KLDR a nakonec se roku 1999 dostal do Soulu. Zde spolu s několika partnery založil první uprchlíky provozované rádio, které nyní na krátkých vlnách dvakrát denně vysílá 30 minut do KLDR. Kim je ředitelem Radia Free North Korea.
“Za svobodu, demokracii a sjednocení,” zní motto stanice, vyvedené velkým korejským písmem v Kimově kanceláři. Od zahájení vysílání v roce 2004, nejdříve přes internet a pak přes rozhlasové vlny, se stanice několikrát musela stěhovat, protože byla v ohrožení. Stejně jako Kim, kterého chrání policie. Štíhlý muž v béžovém triku je totiž považován za jednoho z ostrých kritiků své rodné země, která podle něj užívá častěji biče než cukru.
“Naše severokorejská politika by měla přidat na tlaku,” tvrdil již před jadernými testy KLDR minulý týden. “Jižní Korea totiž vychází z falešné domněnky, že Kim Čong-il se může ještě změnit.”
Tento postoj z šéfa rozhlasové stanice činí zároveň tvrdého kritika politiky sbližování, za níž bývalý jihokorejský prezident Kim Te-džung dostal Nobelovu cenu míru. Kim Sung-min se tak navíc stal i terčem militantních stoupenců mírné politiky vůči Pchjongjangu.
Po nedávném jaderném testu KLDR se vypjatá debata o přístupu k sousední zemi opět prudce rozhořela. Do jaké míry se nynější vláda Jižní Koreje pod vedením Ro Mu-hjona odchýlí od politiky Kim Te-džunga, je zatím nejasné.
Rozhlasový ředitel Kim nicméně na změnu severokorejské politiky nevěří. Místo toho radši doufá, že v nejbližší době opět dostane větší slovo opoziční Velká národní strana. Pak by jeho stanici, která je financována soukromníky z celého světa, především z USA a Japonska, mohla převzít vláda. “To, co tady děláme, je totiž vlastně její práce,” říká.
“Severokorejci chtějí samozřejmě rýži, ale ještě víc než rýži chtějí psychologickou a duševní potravu,” dodává. Prostřednictvím rádiových vln, které do KLDR přes Vietnam, Rusko a Mongolsko přenáší jedna britská firma, se jim Kim a jeho redakce snaží tuto potravu poskytnout.
Vyprávějí o životě v Jižní Koreji, o problémech Severu nebo jim předčítají básně. Fakt, že je jejich vysílání úspěšné, dokládá požadavek severokorejských politiků, aby Soul stanici zakázal.
Kim Sung-min nyní doufá, že naděje, které jeho emigrantské rádio v Severokorejcích probouzí, bude dále sílit s počtem posluchačů jeho stanice a že nakonec by dokonce mohl vzniknout i jistý odboj. Čas je podle jeho názoru na jejich straně.
“Až Kim Čong-il zemře, dojde ke spojení severu a jihu,” tvrdí.

Hospodářské noviny, 17.10. 2006, autor: Nicole Bastianová, Handelsblatt