TITULEK50: Daňové souvislosti reklamních a propagačních předmětů
Zákonodárci, zřejmě v obavě ze zneužívání reklamních a propagačních předmětů, dospěli již před lety k závěru, že pro tuto oblast nestačí obecná daňová pravidla. Regulují ji proto speciálními ustanoveními, a to jak v zákoně o daních z příjmů, tak i v zákoně o dani z přidané hodnoty. Právní úprava prošla během let mnoha změnami, proto v tomto článku uvádíme aktuální stav a souvislosti.
MEZITITULEK: Z pohledu daně z příjmů
Aby mohly být reklamní a propagační předměty zahrnuty do nákladů pro daň z příjmů, musejí splňovat následující podmínky:
Hodnota předmětu bez daně z přidané hodnoty nesmí být vyšší než 500 Kč. Do hodnoty předmětu je přitom nutné zahrnout i náklady související s jeho pořízením (například reklamní potisk včetně výroby tiskových předloh, obaly, dopravu atd.). Tyto náklady je obvykle třeba rozpočítat do ceny jednoho kusu, pokud se vztahují k celé dodávce. Limit 500 Kč bez DPH platí i pro neplátce DPH!
Předmět musí být opatřen tzv. obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele nebo názvem propagovaného zboží nebo služby. Názvem obchodní firmy se rozumí jméno uvedené v obchodním nebo živnostenském rejstříku. Ochranná známka musí splňovat kritéria, která stanoví příslušné právní předpisy týkající se ochranných známek. Stačí, pokud je na předmětu uveden pouze jeden z těchto způsobů označení.
Označení by mělo být přímo na předmětu nebo s předmětem neoddělitelně spojeno. Pokud je označení např. pouze na krabičce, do které je předmět vložen, je zde riziko neuznání výdaje ze strany finančních úřadů. Někteří správci daně jsou toho názoru, že podmínku správného označení nesplňuje v tomto případě vlastní reklamní předmět, ale pouze jeho obal. Jde o věc diskutabilní, proto doporučuji označovat vždy přímo předmět, je-li to možné. Pokud to nelze, je třeba počítat s vyšším daňovým rizikem.
Předmět nesmí podléhat spotřební dani. Z této podmínky je zřejmé, že daňově uznatelným propagačním předmětem nemohou být cigarety, alkoholické nápoje ani některé další produkty podléhající spotřební dani (i když např. láhev benzínu se zatím jeví jako velmi netradiční reklamní předmět a osobně jsem se s touto formou ještě nesetkal. Uvidíme, co přinese budoucnost).
Zvláštní výjimkou však je od konce roku 2005 tiché víno, které spotřební dani podléhá a přesto může být daňově uznatelným reklamním předmětem. Definici tichého vína obsahuje zákon o spotřebních daních. Ten v zásadě říká, že „tichým vínem se rozumí víno, které není šumivým vínem“. Bez potíží tedy lze jako reklamní a propagační předmět poskytnout láhev révového bílého, růžového nebo červeného vína.
Pouze v případě, že jsou splněny všechny tři výše uvedené podmínky, tj. maximální cena, označení a bez spotřební daně, je možné výdaje vynaložené na pořízení reklamních a propagačních předmětů odečíst od základu daně. Výdaje za předměty, které podmínky nesplňují, nejsou pro účely daně z příjmů uznatelným nákladem a posuzují se jako běžné výdaje na reprezentaci. Neznamená to však, že takové předměty nelze jako reklamní a propagační předměty použít.
MEZITITULEK: Z pohledu DPH
Po dlouhé době se podařilo v českém zákoně o DPH sjednotit podmínky pro reklamní a propagační předměty se zákonem o daních z příjmů. Při splnění těchto podmínek není nutné odvádět DPH na výstupu. Stejně jako u daně z příjmů platí, že hodnota předmětu bez DPH nesmí přesáhnout 500 Kč, že předmět musí být označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele nebo názvem propagovaného zboží nebo služby a že předmět nesmí (opět s výjimkou tichého vína) podléhat spotřební dani.
V této souvislosti je třeba připomenout povinnost evidence pro daňové účely, na kterou se často zapomíná. Přímo ze zákona o DPH (konkrétně z paragrafu 100) vyplývá, že poskytnutí reklamních a propagačních předmětů je třeba zachytit v evidenci, kterou zákon předepisuje. Jde totiž o plnění, které není předmětem daně, a toto plnění se v evidenci povinně uvádí.
Pro pořízení reklamního a propagačního předmětu, který splňuje potřebné podmínky, neexistují v zákoně o DPH žádná speciální ustanovení ani výjimky. Platí obecné principy. Je-li tedy předmět využit pro dosahování zdanitelných plnění, je možné nárokovat odpočet DPH na vstupu běžným způsobem.
Pokud však propagační předmět nesplňuje výše uvedené podmínky, nelze při jeho pořízení uplatnit DPH na vstupu.
Aby to však nebylo tak jednoduché, je třeba upozornit, že již od 1. 5. 2004 je naše národní úprava DPH v rozporu se 6. direktivou ES, která upravuje podmínky uplatňování DPH v EU a je pro členské země závazná. Tato direktiva umožňuje v oblasti DPH postup uvedený výše i v těch případech, kdy reklamní a propagační předměty podléhají spotřební dani, tedy nejen u vín tichých. Zdá se, že v poslední době se mění také přístup správců daně, kteří si začínají uvědomovat, že nelze přehlížet tento zjevný rozpor a že je třeba respektovat předpis vyšší právní síly, kterým 6. direktiva je.
Autor je daňovým poradcem.
