Spotřebitelské organizace EU válčí s potravináři o pravidla hry

Čokoláda “plná mléka”, čaj “bohatý na ovoce”, vločky, které “ozdraví srdce”, tyčinky, které dodají chuť i sílu na milování. Že by konec viagry? Kdepak, jen hrstka příkladů nafouknutých reklamních sloganů na zvábení zákazníků. A také argument pro kampaň spotřebitelských organizací, že “seberegulace” výrobců nestačí a Evropská unie potřebuje jasná pravidla hry.
Argumentem je i skutečnost, že starý kontinent v epidemii obezity začíná dohánět i Spojené státy. Nadváhou či přímo obezitou trpí na 200 milionů dospělých Evropanů, k nimž každým rokem přibývá na 400.000 obtloustlých dětí ve školním věku. Řekové, Malťané, ale i Němci, Češi a Slováci v hromadění kilogramů podle některých údajů dokonce Američany předehnali.
Nejde jen o vzhled, ale i o peníze. Podle evropského komisaře Markose Kypriana je obezita zodpovědná za dvě až osm procent nákladů na zdravotnictví, nemluvě o předčasných úmrtích. Kyprianu proto na jaře založil “akční platformu”, která má vypracovat ozdravnou kůru, založenou však spíše na uvědomělosti.
Ale podle profesora Jaapa Seidlla rozpočty na marketingové kampaně tisícinásobně překračují prostředky vynakládané na osvětu v boji proti obezitě. Skeptický je i Jim Murray, šéf bruselské kanceláře evropských spotřebitelských svazů BEUC. Seberegulaci přirovnává k druhé svatbě – taky “triumf naděje nad zkušenostmi”. Sotva by mohla sladit předpisy jednotlivých států či zaručit spotřebitelům vymahatelná práva.
Za ideální by považoval zavést “systém semafor”. Tedy zelené, oranžové či červené puntíky na obalech by klientům signalizovaly, na co si dát pozor. “Evropský zákon je nezbytný, protože je nemyslitelné, aby se všichni výrobci shodli na jednotném systému,” míní.
Podle Jarmily Hubené ze Sdružení obrany spotřebitelů ČR by ovšem bylo nutné důkladně vysvětlit, že “červená neznamená zákaz”. Přeci i tučné sýry mohou být zdravé. Důležité je uhlídat si denní přísun potravy tak, aby člověk nepřibíral. Ale zatím na luštění informací na obalech by bylo třeba brát si do obchodů baterku a lupu.
Anebo by zákazník musel být chemik: kdo ví, že údaj o sodíku (Na) na obalu je záhodno znásobit číslicí 2,5, aby se dal vypočítat obsah soli v potravině? I v označení “light” panuje podle BEUC pořádný chaos: v Itálii se takto mohou honosit výrobky obsahující méně než 20 procent tuků, v Rakousku 25 a v Německu dokonce 32,5 procenta. Ale nízkotučné výrobky jsou mnohdy kalorické bomby, protože ztrátu tuků dohánějí přislazováním.
Na stole je i návrh nařízení EU, aby tvrzení o výživové nebo zdravotní hodnotě na potravinách musela být vědecky podložená a přesně definovaná. Návrh EK podporují ministři zdravotnictví, naopak Evropský parlament toto ustanovení těsnou většinou vypustil jako přehnanou byrokracii.
Solí v očích spotřebitelských organizací je reklama cílená na děti, nutící rodiče kupovat výrobky, známé z televizních spotů. Před pár lety v Británii dostala reklamní kancelář od průmyslu “stříbrnou medaili” za kampaň tohoto typu na Kellogovy tyčinky, tvořené z více než třetiny cukrem.
Příklady z Česka může na bruselském setkání spotřebitelských organizací z obou břehů Atlantiku posloužit i Hubená: třeba křupinky Ciniminis obrázky Shreka “přitahují pozornost dětí a nutí rodiče kupovat tyto nepříliš zdravé výrobky”. Výsledkem jsou i údaje o rostoucí obezitě dětí, i šestiletých. “Čísel je dost, ale situace se nelepší, spíše naopak,” říká.
“Legislativa je stejná jako na Západě, ale kontrola je mnohem slabší,” stěžuje si Mariana Petermanová, hájící zájmy spotřebitelů ve Slovinsku. Na zákaznících sice spočívá hlavní zodpovědnost za správnou volbu, ale ti v “desítce” mají podle ní k dispozici méně informací pro orientaci.
“Je to i věc vývoje. V ‘patnáctce’ sdružení na ochranu konzumentů působí i půl století, u nováčků jsou mnohem mladší, mají méně peněz, vlivu a působí v těžším prostředí. Sotva se to dá porovnat se stavem v Británii, kde spotřebitelský časopis Which? má roční obrat v řádu 70 milionů eur,” říká Murray. Přesto věří, že se situace časem zlepší – spolu s tím, jak zákazníci budou hledět i na jiné kvality, než jen na cenu zboží.