Ministerstvo: Za skrytou kameru do vězení

Podnikatel Miloslav Beneš si na diktafon ukrytý v kapse nahrál své loňské jednání na rokycanské radnici. Díky nahrávce pak doložil, že tamní úřednice byla za úplatek ochotna vyřídit záležitost jeho firmy hladce. Může se stát, že za několik měsíců by trest v tomto případě nehrozil jen za korupci, ale také podnikateli Benešovi. Za to, že skrytě nahrával.
Ministerstvo spravedlnosti totiž do nového trestního zákoníku zařadilo paragraf nazvaný “porušení důvěrnosti ústního projevu”. Podle návrhu, o němž ve čtvrtek debatovali poslanci ústavně právního výboru sněmovny, může soud poslat na rok do vězení každého, kdo si důvěrnou schůzku natočí skrytou kamerou či diktafonem a záznam poté zveřejní. Obdobný paragraf (ještě přísnější) začne platit od ledna na Slovensku. Tamní novináři už se bouří, že značně zkomplikuje odhalování korupce a machinací v úřadech. Skryté kamery jsou totiž mnohdy jediným možným způsobem, jak nekalosti prokázat.
“Náš paragraf ale není namířený proti svobodě tisku,” říká Petr Dimun, mluvčí českého Ministerstva spravedlnosti, které nový zákoník vypracovalo.

MEZITITULEK: Kladivo na novináře?
Poslanci si přesto včera nechali citlivé místo nového zákoníku detailně vysvětlit. “Chci si to nechat vyložit, abych měl jistotu, že paragraf nebrání práci investigativních novinářů,” řekl stínový ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil před jednáním právního výboru. Po debatě, při níž zástupci Ministerstva spravedlnosti vysvětlovali, proč paragraf do zákoníku zařadili, byl už smířlivější. “Měl by být namířený jen proti bulvárním novinářům, kteří porušují soukromí občanů. Chci to ale ještě prodiskutovat s dalším experty,” uvedl Pospíšil.
Navržený paragraf přinese problémy tomu, kdo nahrávku pořídí, aby “s úmyslem obohatit se či způsobit jinému vážnou újmu anebo ohrozit jeho společenskou vážnost”. “A novináři s tímto úmyslem svou práci nedělají,” hájí Dimun svůj postoj, že česká verze paragrafu nemá odhalování nekalostí ztížit.
Sám ovšem připouští, že se bude muset najít hranice, kdy novináři důvěrné nahrávky ještě zveřejňují ve veřejném zájmu a kdy už sledují ryze bulvární cíle.
“Na hraně by mohly byt například fotografie političky s obnaženým poprsím. Tam pak musí judikatura nastavit tu správnou hranici,” dává Dimun příklad s odkazem na bulvární deník, který před lety otiskl fotografii ministryně školství Petry Buzkové.

MEZITITULEK: Policie: Paragraf je třeba
Když ministerští úředníci v čele se soudcem Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem zákoník sepisovali, inspirovali se v zahraničí. Například německy trestní zákoník formuluje porušení důvěrnosti projevu ještě daleko obecněji. Dopustí se ho i ten, kdo předem nesledoval žádný úmysl.
Podobný paragraf v českých zákonech dlouho prosazovali policisté. V posledních letech totiž vyšetřují stále více případů, kdy soukromé detektivní agentury na objednávku odposlouchávají kanceláře byznysmenů a politiků. “Nemáme trestný čin, který by to postihoval,” uvedl policejní náměstek Jaroslav Macháně, když jeho lidé vyšetřovali odposlechy poslance Josefa Hojdara (ČSSD). Ten už má jasno. “Po svých zkušenostech budu hlasovat pro,” řekl.

Hospodářské noviny, 4.11.2005, autor: Radek Kedroň