Nový časopis o EU

EU na rozcestí? EU v krizi? Debata o příčinách současné špatné nálady v pětadvacetičlenném společenství a o východiscích z ní se na politické úrovni rozbíhá jen nejistě, jako by nikdo nevěděl, kudy kam. Rozdmýchat ji má nová prestižní politická revue Evropský svět (Europe’s world), jejíž první číslo vyšlo tento týden.
Podnět vyšel od Přátel Evropy, známé bruselské “reflexní skupiny”. Její zakladatel, bývalý novinář Giles Merritt míří vysoko. “Trápilo mě dobře deset let, že jediná velká mezinárodní úvahová revue o politice je americká Foreign Affairs. Tím spíš, že evropská témata pojímá dosti excentricky,” uvedl v prvním čísle.
Jeho výtvor bude vycházet třikrát ročně a bude se zabývat klíčovými aspekty evropské integrace a postavení EU ve světě. První číslo na 180 stránkách rozebírá vztahy s Ruskem a s Čínou, s rozvojovým světem, start vstupních rozhovorů s Tureckem či rozložení sil před dalším jednáním o příštím sedmiletém rozpočtu EU.
Mezi autory se blýskají známá jména – švédský expremiér Carl Bildt, bývalý španělský komisař Manuel Marín, někdejší ředitel Mezinárodního měnového fondu Jacques de Laroisere, polský politik Bronislaw Geremek či lotyšská exkomisařka Sandra Kalnieteová. Tón však není jednoznačně prointegrační – například místopředsedkyně francouzské odnože organizace Attac Susan Georgeová vysvětluje, že odmítnutí euroústavy ve Francii je “pouze začátkem velké kampaně” proti EU v nynější podobě.
Z pera Víta Beneše vyšel v revue článek nazvaný Proč Václav Klaus není jediný český euroskeptik. Jeho Ústav mezinárodních vztahů je uveden jako spolupracovník časopisu, v redakční radě však žádné české či slovenské jméno nefiguruje; z nových členských států jsou zastoupeny Polsko, Lotyšsko a Estonsko.
Souběžně oslavil v Bruselu desáté výročí existence týdeník European Voice. Ten, jemuž v říjnu 1995 předpovídala většina bruselských znalců rychlou smrt. Stal se od té doby neodmyslitelnou součástí četby zasvěcenců do evropských záležitostí; faktem je, že normální smrtelník by ho mnohdy nepochopil. Na rozdíl od mateřského týdeníku The Economist je European Voice spíše nakloněn evropské integraci. Jeho kritika bývá sžíravá, snaží se však, podobně jako britský list Financial Times, o vyvážený pohled a konstruktivní komentáře.