Zatajit informátora může někde znamenat i vězení

Nepodmíněný čtyřměsíční trest za pohrdání soudem dostala letos v červenci novinářka deníku The New York Times Judith Millerová. Odmítla totiž sdělit jméno člověka, který jí pomohl odhalit identitu agentky CIA.
Posuzování případů, kdy novináři tají před úřady a soudy své zdroje informací, však není jednotné ani v Evropě, ani v samotných Spojených státech. Ve třicítce států USA novinář smí svůj zdroj tajit, v dalších za to jde do vězení.
Polské soudy mohou novináře přimět k prozrazení zdroje, je-li to nutné k odhalení spravedlnosti a vyšetřovatelé nemají možnost požadované informace zjistit jinde. Naopak právo chránit své zdroje mají od roku 1993 novináři ve Francii.
V Británii neexistuje zvláštní zákon, jenž by určoval, co novináři mohou či nemohou. A i když soud může reportérovi nařídit, aby svůj zdroj prozradil, v praxi se tak děje zřídka.
Svého informátora před dvěma lety velmi bránila BBC. Nepodlehla ani tlaku vlády. Jméno Davida Kellyho, na základě jehož informací vypukl skandál kolem britské účasti v Iráku, se ale na veřejnost dostalo z ministerstva obrany. Zbrojní expert nakonec spáchal sebevraždu.
Chorvatští novináři letos bojovali proti novému mediálnímu zákonu, který nařizuje zdroje zveřejnit, pokud jim to přikáže soud.

Hospodářské noviny, 29.9.2005, autor: (tof)