Rusové si myslí, že jejich média jsou nyní svobodnější než dřív

Většina Rusů je přesvědčena, že v jejich vlasti panuje naprostá svoboda tisku. Myslí si to 60 procent obyvatel Ruska, zatímco před dvěma roky to bylo jen 49 procent. Spokojenost Rusů s vlastními sdělovacími prostředky roste i přes kritiku západních pozorovatelů, kteří popisují tlak státní moci na politicky orientovaný tisk a její snahu odstranit nepohodlné soukromé majitele “neposlušných” médií.
“Opravdu politické noviny čte tak pět procent lidí. Pod pojmem ‘svoboda’ Rusové vnímají fakt, že média mají velkou svobodu například při vysílání pořadů s tématy násilí a erotiky,” vysvětlil deníku Izvěstija Nikolaj Popov, ředitel agentury ROMIR Monitoring, která průzkum uskutečnila. Z dřívějších šetření přitom plyne, že naprostá většina novinářů s občany nesouhlasí; 80 procent ruských žurnalistů bylo loni přesvědčeno, že v Rusku úplná svoboda slova nepanuje.
S Popovem souhlasí ředitel výzkumné skupiny Merkator Dmitrij Oreškin: “Lidé se hlavně dívají na televizi a zdá se jim, že se tam hovoří o všem. Svobodu slova chápou velmi široce.”
Takto definovaná svoboda médií je podle průzkumu pro Rusy dokonce mnohdy příliš velká. Celých 69 procent z nich by totiž bylo pro zavedení cenzury.
Cenzura však pro občany znamená něco jiného než pro novináře nebo politiky. Skoro polovina Rusů totiž žádá takovou cenzuru, která by omezila vysílání scén násilí zcela. Dalších 24 procent by násilí povolilo pouze ve zpravodajských pořadech, ale jen bez “naturalistických” scén. Samotné velké ruské televize také nedávno podepsaly “Chartu proti násilí a krutosti”, v níž se na popud ruských poslanců zavázaly, že zobrazování násilí ve svých pořadech omezí.
Deník Izvěstija také připomíná, že ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tento týden ve svém vystoupení na Stanfordské univerzitě v USA vyzval americká média, aby se učila od ruských. “Objektivní analýza ruských médií dokazuje, že kritizují prezidenta Vladimira Putina a ruskou vládu častěji než americká prezidenta George Bushe,” uvedl ministr.
Kritici, mezi nimiž je například i mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, ale upozorňují na tlaky státu vůči nepohodlným médiím. Například na jarní snahu ministerstva informací zakázat novinám příliš se zaobírat lednovými demonstracemi důchodců, kteří protestovali proti snaze vlády odebrat jim některé výhody. Organizace také poukázala na časté fyzické násilí “neznámých osob” proti novinářům.