Reality show a regulace médií

Uvedení reality show VyVolení v TV Prima a Velkého bratra v TV Nova vzbudilo kritické ohlasy u celé řady diváků. Mnoho z nich se obrátilo na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání se žádostí, aby se tyto pořady nevysílaly před 22. hodinou večer, protože je nepovažují za vhodné pro děti a mladistvé.
V médiích se objevily i razantnější reakce. Režisér Vít Olmer v Lidových novinách (15. 9.) sarkasticky porovnal jazyk Shakespeara s jazykem štamgastů čtvrté cenové kategorie, který používají protagonisté reality show, a naznačil, že by se tím »představitelé státu« měli zabývat. Podezřívá je, že mlčí, protože si nechtějí popudit voliče. Další kritika přichází od lidí přesvědčených, že společenská odpovědnost médiím velí veřejnost kultivovat. Jak Olmer, tak oni by nejspíš rádi dosáhli zrušení podobných pořadů, protože snižují práh toho, co je společensky přijatelné. Co však může zajistit regulace médií? Evropská směrnice Televize bez hranic, která definuje standardy obsahu televizních programů v EU a kterou aplikuje i český vysílací zákon, vychází z předpokladu, že chránit dospělého před jím samým lze jen ve výjimečných, úzce definovaných případech. Jednak se vkus nedá oktrojovat mocenskými prostředky státu, jednak by omezení mohla zasáhnout svobodu tvorby i šíření informací. Směrnice zároveň vychází z přesvědčení, že děti a mladiství, kteří jsou bezbranní vůči mediálním trikům, potřebují zvýšenou ochranu. Proto vysílací zákon říká, že provozovatel vysílání má povinnost »nezařazovat v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých«. Jaké pořady to jsou, je věcí společenské konvence. V Británii reality show v hlavním vysílacím čase neběžely. Fakt, že obě naše komerční televize zařadily upoutávky z pořadů, jejichž problematičnosti si byly dobře vědomy, do hlavního vysílacího času, svědčí o tom, že nás vytváření podobných konvencí teprve čeká.

Ekonom, 22.9.2005, autor: Václav Žák, člen RRTV