Cui bono? aneb Kde byl mikrofon?

Zveřejnění rozhovoru mezi bývalým ředitelem kabinetu dvou premiérů Zdeňkem Doleželem a polským lobbistou Jackem Spyrou znovu oživilo debatu o práci českých médií, která začala v souvislosti s aférou financování bytu bývalého premiéra Stanislava Grosse. Na počátku obou afér stála média. V Grossově případě to byly zprávy deníku MF Dnes, které porovnávaly cenu premiérova bytu s jeho příjmy. V případě Unipetrolu odstartovala aféru televize Nova, která natočila skrytou kamerou rozhovor vládního úředníka a premiérova poradce s kontroverzním soukromým lobbistou. Zatímco údaje o Grossově bytu získali novináři vlastními silami z veřejných zdrojů, reportáž televize Nova o možné korupci v souvislosti s privatizací Unipetrolu by asi nevznikla bez informací utajeného zdroje, o němž reportér Janek Kroupa řekl, že ho neprozradí, protože je to “luxusní informátor,” kterého by nerad ztratil. Není problém skrytě a na velkou vzdálenost natáčet obraz jakékoli scény, dokonce i bez denního světla. Ovšem pro srozumitelný záznam zvuku je třeba mít dobře ukrytý mikrofon, přičemž ty dálkové se ukrýt moc nedají. Když se reportéři ČT ptali svého kolegy z TV Nova na to, kam mikrofon umístil, Kroupa odmítl odpovědět s tím, že to “bych vám už moc napověděl.” Není vyloučeno, že informátorem i nositelem skrytého mikrofonu mohl být jeden ze tří účastníků rozhovoru, což naznačil i komentátor Hospodářských novin Tomáš Němeček, který v pondělí napsal: “Je proto v logice věci, pokud to byl Spyra, kdo pomohl tajnou nahrávku pořídit a zveřejnit.” Na jedné straně patří reportérům TV Nova dík za to, že upozornili na hrozbu možného korupčního jednání vládních úředníků. Na straně druhé však takový způsob natáčení reportáží vytváří nebezpečí, že nezávislé médium v honbě za atraktivními tématy od utajených informátorů ztratí svou suverenitu a namísto veřejnosti začne sloužit cizím partikulárním politickým či obchodním zájmům.

Ekonom, 8.9.2005, autor: Milan Šmíd, vysokoškolský pedagog