Novináři během Katriny ukázali i city

Zdá se, že média po hurikánu Katrina znovu získala svůj důvod k bytí. Stejně jako v týdnech po 11. září se nyní ponořila do kalamity v New Orleansu. Reportéři pracující v šílených podmínkách v zaplaveném městě přinášeli srdcervoucí příběhy. Nešlo ale o žádná kašírovaná melodramata typu osud Terri Schiavové. Bylo to až příliš pravdivé drama smrti a destrukce, napsal americký list The Washington Post.
Zpravodajství mělo ovšem také vážné trhliny. Jen pár novinářů se během prvních tří dnů katastrofy zmínilo o tom, co bylo vidět na první pohled: většinu obětí záplav tvoří chudí a černoši. Reportéři, ohromení rozsahem neštěstí jako celý národ, se v prvních dnech také příliš nezabývali tragicky pomalou reakcí vlády.
Až když se na místech, jako byl Superdome, objevilo rabování, požáry, hlad, nemoci a otřesné podmínky, stalo se zpravodajství ostře negativní a otázky reportérů agresivnější: Kde jsou autobusy, letadla, jídlo, policie, slíbení vojáci?
Frustrace dala o sobě v televizi vědět několikrát. Shephard Smith ze stanice Fox News křičel na policistu, který odmítl odpovídat na otázky: “Co budete dělat se všemi těmi lidmi? Kdy přijde pomoc? Bude pomoc? Myslím, že mají žízeň. Víte o tom něco? Ne?” Reportér MSNBC hovořil z města Biloxi o “národní potupě”. Zpravodaj CNN dokonce přerušil senátorku za Louisianu Mary Landrieuovou, jež děkovala svým kolegům. Řekl, že v ulicích vidí mrtvá těla a že vzájemná chvála politiků místním lidem nejspíš trhá uši.
Aktivistický postoj, za jaký by mohli být kritizováni američtí reportéři v Iráku, se při rostoucím počtu obětí a současně konejšivé vládní rétorice jevil jako naprosto nevhodný. Novináři tentokrát jednali jako občané, kterých se to dotýká, nikoli jen jako pasivní pozorovatelé. Dávali najevo i své emoce. Zpravodajka CNN plakala, když informovala o mrtvých a zraněných, které viděla.
Naštvaný tón byl slyšet i během jedné noční talkshow, jejímž hostem byl ministr vnitřní bezpečnosti Michael Chertoff. Politik se vyhýbal odpovědím na otázky týkající se výkonu jeho ministerstva po příchodu hurikánu Katrina. “Mně se zdá, že to bylo úplné selhání,” reagoval na to moderátor Bob Schieffer.
Na zpočátku “barvoslepé” krytí událostí poukázal jako první Jack Shefer, komentátor internetového časopisu Slate. “Rasa zůstává pro televize převážně nedotknutelná kvůli pocitu stanic, že nemohou udělat chybu, aniž to někoho bude stát kariéru. To je opravdu škoda. Kdyby bylo toto téma trochu méně tabu, potom by se mohl moderátor zeptat reportéra: Můžeš vysvětlil našim divákům, kteří to už jistě také zaznamenali, proč 99 procent evakuovaných jsou Afroameričané?”