Návrat instantního nápoje provázejí spory o značku

“Potřebujeme levný výrobek, kterým můžeme zaměstnat ženy se změněnou pracovní schopností,” tak znělo zadání disertační práce Jiřího Bastla, který v roce 1969 nastoupil do Zemědělských závodů Kaznějov u Plzně. Do betonové míchačky nasypal kyselinu citronovou, která se v Kaznějově vyráběla, tuny cukru, vitamin C a citronové aroma. Tak vznikl instantní nápoj Vitacit, který, nerozpuštěn, dalších třicet let barvil generacím dětí jazyky a který hospodyňky používaly i na výrobu dortů.
V osmdesátých letech se jej v podniku vyrobilo až tisíc tun ročně. Zatímco kyseliny citronové vyvážel Kaznějov a jeho nástupnické firmy Lachema a Aktiva 80 procent do zahraničí, instantní nápoj Vitacit se dostal nejdál na Slovensko. Jeho výrobce přesto ošetřil mezinárodní ochrannou známku – kontaktoval britskou firmu, která vyráběla pod názvem Vitacid jed na krysy a ti mu užití podobného názvu povolili.
Zlom nastal v roce 1992, kdy byla v Kaznějově po ukončení výroby kyseliny citronové zastavena i výroba samotného Vitacitu. “Na trh vtrhnul Tang, vložilo se 85 miliónů do reklamy, a bylo po Vitacitu,” vzpomíná Ladislav Mrňávek, který se Vitacitu později ujal.

MEZITITULEK: Komu patří Vitacit?
Za vynálezcem Jiřím Bastlem však přišel Ladislav Mrňávek z firmy Vitaspol a odnesl si výrobní postupy. “Není na tom nic složitého. Výroba spočívá v tom, že vitamin C je velice jemný a musí se řádně promíchat, aby se prášek neslepoval,” zasvěcuje do jediného tajemství výroby Jiří Bastl. Svou radu tehdy poskytl zdarma.
Ochranná známka Vitacit v té době stále patřila Aktivě. V roce 1996 si nechal distributor Vitacitu, firma Wissa, zaregistrovat známku stejného znění, ale uspěl jen v kategorii obaly. “Značku oživil pan Mrňávek a my jsme ji začali prodávat a pak i vyrábět u firmy Holzer,” vysvětluje Vladimír Dobrovolný z Wissy. Podle Jiřího Holzera, který nyní vyrábí dvě stě tun vitacitu ročně, dostal Ladislav Mrňávek za prodej výrobních postupů a práv částku v řádu miliónů korun. “V současné době jsme jediní, kdo Vitacit prodává, ale značka je přesto předmětem soudních sporů,” dodává Dobrovolný.
O ochrannou známku na cukrovinku Vitacit totiž usiluje firma Vitar. “O značku jsme projevili zájem ve chvíli, kdy propadla Aktivě. Mezitím se nám podařilo zaregistrovat i známku Vitarcit. Wissa registrací Vitacitu na obal obešla zákon,” myslí si Jana Polášková z Vitaru.
Dobrovolný ale namítá, že protistrana se snaží známku získat ze spekulativních důvodů. protože výrobky značek Vitar a Vitarcit nikdy neuvedla na trh. Proti jejich zápisu protestovala i firma Cadbury, prodejce výrobku Vita C, nebo firma Denmar, která se zabývá výrobou instantních nápojů.
Samotná hodnota známky je sporná. O miliónech dnes spekuluje vynálezce Bastl. Bývalý ředitel Aktivy Jiří Pendl má mnohem střízlivější odhad vycházející ze současné produkce – okolo padesáti tisíc korun.
Aktiva prošla na konci května konkursem a získala nového majitele, firmu OMDG. V jejím čele stojí Otakar Moťka, který vlastní například cukrovary nebo ČKD Vršovice. Získal i výrobní zařízení na Vitacit, jehož produkci, hlavně vzhledem ke své pozici v cukrovarnickém průmyslu, nevylučuje. Chce navíc obnovit výrobu kyseliny citronové. Na názvu Vitacit ale netrvá. “Je tolik možností, jak se dostat na trh, že nevidím důvod někoho vyplácet,” tvrdí Moťka. Jiří Holzer říká, že předchozí výrobci neměli peníze na cukr. S tím Moťka rozhodně problém nemá.

MEZITITULEK: Doplňkový produkt
Současné postavení Vitacitu není zvlášť silné, přestože výrobce si ho chválí jako ziskový produkt. Wissa ho ve čtyřech příchutích dodává pouze do pěti obchodních řetězců, mezi kterými je Makro, Globus a Jednota. “Je to výrobek, který nemá reklamu, ale je český a zároveň je jedním z prvních v této oblasti, takže má svou klientelu. Největší obrat v instantních nápojích má Tang, Vitacit je pro nás spíš doplňkový produkt,” vysvětlila nápojová nákupčí Globusu Zuzana Menšíková.

Hospodářské noviny, 15.8.2005, autor: Vendula Běláčková