DPA: Firmy Lidl a Aldi vládnou zemi labužníků

Vybrané přísady, s láskou připravená menu a nespočet ušlechtilých vín a sýrů: ne neprávem je Francie považována za zemi labužníků. Mnoho malých obchůdků s delikatesami nabízí denně čerstvé ryby, aromatické mléčné produkty, křepelčí vajíčka a zvěřinu. Na velký nákup jsou na okrajích měst k dispozici obrovské Hypermarchés, které díky velkým obratům garantují příznivé ceny. V tomto prostředí by provozovatelé diskontů neměli mít vlastně žádnou šanci. A přesto chodí čím dál více Francouzů nakupovat do prodejen Aldi a Lidl. Kvůli cenám – a proto, že to šetří čas, píše agentura DPA.
Lidl a Aldi v roce 1988 zariskovaly a začaly působit za Rýnem. Od té doby Němci hýbají francouzským maloobchodem. Dnes je Lidl s více než 1200 prodejnami v Galsku nesporným vůdcem trhu mezi provozovateli diskontů s potravinami, za ním je diskontní řetězec Aldi s více než 700 prodejnami. Levné prodejny netlačí jen na tradiční řeznictví a prodejny se sýry, nýbrž i na mocné obchodní koncerny působící po celém světě. “Tyto diskontní prodejny se dostávají přímo do center měst na plochy o rozloze, která je často i menší než 300 metrů čtverečních,” stěžuje si senátor Gérard Le Cam. “Převyšují konkurenci.”
Koncerny se je ale snaží odrazit. Carrefour, druhý největší maloobchod na světě, přistupuje ve své vlasti na tvrdý, úsporný kurz a buduje svůj diskontní řetězec ED jako konkurenci Němců. V červnu převzal Carrefour navíc od společnosti Rewe 101 francouzských prodejen Penny-Market s obratem 262 milionů eur. Sám král supermarketů, Michel-Edouard Leclerc, známý jako člověk, který porušuje stanovené ceny a který zaujímá 17 procent tržního podílu v segmentu hypermarketů, začíná útočit: Chce otevřít 1000 diskontů.
Velkou ránu dostaly diskonty od eura, které je také ve Francii pociťováno jako takzvané teuro (německy “teuer” znamená “drahý” – pozn. ČTK): Teď se Francouzi mnohem více zaměřují na ceny. Navíc je životní tempo mnohem rychlejší. Mladí pracující lidé nemají zájem o večeře, které zaberou několik hodin. Místo toho, aby chodili k obchodníkovi nakupovat ovoce, které by jedno po druhém museli osahat, koupí si zmražené a zabalené zboží z regálu. Aldi nabízí jen malý výběr produktů v jedné velikosti balení. Zákazník tak sice nemá možnost volby, žádný požitek z nákupu, ale zaplatí mnohem méně a je s nákupem rychleji hotov.
Kriticky na německé levné prodejny pohlíží především dodavatelé a odboráři. V poslední době ničí francouzské pěstitele zeleniny výkladní skříně prodejen diskontního řetězce Lidl, neboť místo zeleniny francouzské se tam nabízí zelenina dovezená ze zahraničí.
Odbory považují Aldi za “bránu do pekla”: Pravidlem je prý chybějící celostátní zastupování zaměstnanců, neplacené přesčasy a sociální nátlak.
Zákazníci ale přemýšlí jinak. Od roku 2000 si diskonty získaly tři miliony domácností. Dva ze tří Francouzů nakupují přinejmenším příležitostně v diskontních prodejnách. Podle studie trhu, kterou provedl výzkumný institut TNS Secodip, jde 12,4 procenta obratu z prodeje potravin v obchodech přes pokladní pulty v prodejnách Aldi, Ed a Konsorten. Za pět let by to mohlo být 18 až 20 procent. A díky prodejnám Lidl nastupují k vítěznému tažení po západě vedle frankfurtských párků také německé vánoční kalendáře a vánočky.
Podle analýzy výzkumné firmy TNS Secodip diskontní prodejny mají období trvalého růstu, neboť jsou akceptovány stále širšími kruhy obyvatel. Mimoto Francouzi začínají pochybovat, že drahé značky znamenají vyšší kvalitu.
Stát ovšem brzdí v zájmu malých prodejců výstavbu řetězců ve městech. Tak bude nyní snížena prodejní plocha z 1000 na 300 metrů čtverečních. Obchody řetězce Lidl mají v průměru 639 metrů čtverečních, filiálky Aldi 591. Takové obchody se v budoucnu budou moci nechat otevřít jen na krajích měst – tam, kde jsou hypermarkety, které přijdou lehce na 10 tisíc metrů čtverečních a víc. TNS Secodip tak považuje “německý scénář” s 35procentním podílem diskontů za “málo pravděpodobný”.