Německý samizdat dostává digitální kabát

Samizdatové časopisy, které za komunismu vydávali disidenti v bývalé komunistické Německé demokratické republice, dostanou digitální podobu. Časopisy, kterým hrozí zánik, mají být na internetu přístupné už od příštího roku.
Východoněmečtí disidenti, právníci zabývající se otázkou lidských práv a další aktivisté založili v období mezi vznikem a pádem berlínské zdi na 184 různých samizdatových edic, které se zabývaly ekologií, civilní službou nebo odzbrojením.
Tyto časopisy byly východoněmecké státní bezpečnosti Stasi trnem v očích. Vznikaly podomně ve sklepích na primitivních tiskařských strojích a šířeny byly pod rukou. Jejich články otevřeně kritické ke komunistickému režimu však umetaly cestu k politickému zvratu, napsal list Die Welt.
Nemnoha zachovaným exemplářům ovšem nyní hrozí zánik.
“Tehdejší papír byl horší než papír před 100 lety,” tvrdí Tom Sello, bývalý vydavatel berlínských Ekologických listů, který se nyní zabývá správou zachovaných samizdatů. “Některé z nich už za pár let nebudou k přečtení,” dodal.
O východoněmecké “podzemní” edice se přitom zajímají vědci z celého světa. “Už jsme tady měli lidi z Jižní Koreje, Francie, Nového Zélandu, USA, Kanady, Skandinávie, i Poláky a Čechy,” vypráví sedmačtyřicetiletý Sello, podle něhož jde o významný kulturní odkaz.
Spisy Stasi ukazují jen oficiální NDR, samizdatové časopisy jsou ale svědectvím, jak kriticky pohlíželi občané východního Německa na totalitní režim. Exempláře, jež se povedlo propašovat na Západ, byly i důležitými zdroji pro západoněmecké novináře.
Sello a další vydavatelé vzácných samizdatů je proto hodlají převést do digitální podoby a zpřístupnit na internetu. Náklady odhadované na 200 000 eur ponese bonnská Německá výzkumná společnost a jedna z berlínských nadací.
Autoři projektu nyní v archivech mezi Jenou, Magdeburkem a východosaským Grosshennersdorfem hledají další exempláře samizdatových listů. Odborníci v Schönebergu digitalizují pomocí obřího scanneru zhruba 14.000 zažloutlých stran a dávají je všechny znovu opsat. Od roku 2006 budou moci zájemci nalézt listy na internetu podle názvu, autora, vydavatele, nebo mohou hledat výraz obsažený v textu a podívat se na samizdat jako faksimile.
Zachování samizdatů bude pojištěno i přefotografováním na film o šíři 35 milimetrů. “Černobílé obrázky vydrží minimálně 50 let,” vysvětluje autor této myšlenky Peter Stahl. Podle listu Tageszeitung je tato archivace nejbezpečnější způsob, jak zachovat informace. Filmy budou uloženy ve Spolkovém archivu ve Freiburgu.