Dánská firma Lego je v současné době čtvrtým největším výrobcem hraček na světě. Před ní se umístily pouze Mattel, Hasbro a Bandi. V roce 2002 ovšem začal rychlý pokles tržeb a loni Lego vykázalo nejhorší výsledky ve své 72leté historii: ztráta činila téměř dvě miliardy dánských korun, tedy více než osm miliard korun českých. Společnost proto chystá prodej svých čtyř Legolandů, které jsou sice oblíbené, ale ztrátové.
Podle nynějšího majitele firmy Kjelda Kristiansena se společnost začala až příliš spoléhat na doplňkové výrobky, jako jsou oděvy, videohry a licenční smlouvy se značkami Disney, Harry Potter a Star Wars a odklonila se od tradiční koncepce. Budoucnost prý leží na poli klasických stavebnic, kterými se Lego proslavilo.
MEZITITULEK: Dobře si hrát
V roce 1932 založil Ole Kirk Christiansen rodinnou firmu na výrobu dřevěných hraček a ramínek na oblečení. V té době sice probíhala velká hospodářská krize, rodinná firma však se svými dřevěnými kačenkami zaznamenala veliký úspěch.
Téměř dva roky neměl podnik žádné jméno. Majitel pak vyhlásil soutěž, kterou nakonec vyhrál sám s návrhem, který vznikl složeninou z dánských slov Leg a Godt, tedy dobře si hrát. Ručně malované kachničky se staly bestsellerem třicátých let.
Ve čtyřicátých letech již firma vyráběla 200 různých druhů dřevěných kostek a hraček. V té době se objevily i první plastové hračky, dětská chrastítka. Teprve v roce 1946 spatřily světlo světa první kostičky. Zpočátku byly dřevěné a zdobené písmenky a obrázky, teprve o dva roky později začala společnost vyrábět kostičky plastové. Ty se rychle vyvinuly do podoby s nezaměnitelnými kolíčky, která firmu proslavila a v jaké existují dosud. Ole Kirk Christiansen chtěl vytvořit maximálně kreativní stavebnicový systém, který by pomáhal rozvíjet dětskou fantazii a zručnost.
Už roku 1953 měla každá kostička zevnitř vyražený znak Lego, značka sama se však dočkala registrace až 1. května 1954.
Kostičkové stavebnice slavily velké úspěchy. Společnost navíc v šedesátých letech „objevila“ i kola, což byl důležitý krok ve vývoji. Na obalech stavebnic byl čtyřletý Kjeld Kristiansen (vnuk zakladatele a dnešní šéf společnosti) a jeho sestry.
Před pětačtyřiceti lety vyhořela továrna Lega na dřevěné hračky. a firma definitivně obrátila pozornost k výrobě plastových kostiček.
V červnu roku 1968 byl v Billundu otevřen první Legoland. Tento park, ve kterém bylo na výrobu postaviček použito více než 50 miliónů kostiček z lega, znamenal vznik nové mánie. Roku 1978 pak začali vznikat první legáčci – minifigurky s pohyblivýma rukama a nohama. V osmdesátých letech pak společnost nastartovala nový program pro malé děti Lego Duplo s většími kostkami. Koncem sedmdesátých let mělo kostky Lego v západní Evropě až 70 procent rodin s dětmi do čtrnácti let. Vznikaly nové Legolandy a značka se těšila mimořádné oblibě.
Dnes mají lego milióny fanoušků po celém světě a podle statistik společnosti si s ním alespoň jednou hrálo více než 300 miliónů dětí z celého světa. Mezi dětmi, ale i dospělými kolují nejrůznější verze stavebnic od pirátů, králů a zedníků, přes Spidermana až po biblické příběhy.
O celosvětové popularitě Lega svědčí i několik zápisů do Guinnessovy knihy rekordů. Například obyvatelé ruského Jekaterinburgu z jeho kostek postavili věž o výšce 26,17 metru. První čtyři metry stavěly děti, dále už pokračovali specialisté s jeřáby a nosnými konstrukcemi.
MEZITITULEK: Dánský národní poklad
Přestože je stavebnice Lego jen zřídka propagována jako dánský výrobek, Dánové ji vnímají jako národní poklad. Každou hodinu vzniká ve čtyřech tisících formách téměř 1,6 miliónu plastových kousků. Doba potřebná na vytvarování jedné kostičky se však za celou dobu téměř nezměnila a pohybuje se v rozmezí mezi sedmi a deseti sekundami. Továrny Lego už nejsou pouze v Dánsku, ale i v dalších zemích světa. Výrobní postupy jsou však všude stejné. Vývoj jde stále dopředu a téměř každý týden vzniknou dva nové prvky Lego. Populární stavebnice se prodávají zhruba ve 130 zemích světa. V roce 2000 byly kostky Lego dokonce vyhlášeny „hračkou století“.
Hospodářské noviny, 18.4.2005, autor: Zuzana Luňáková
