Sněmovní komise: Za škodu CME stát nemohl

17. 2. 2005 08:02

Nezařazené

autor:

— Mohlo by vás zajímat —

Fajn rádio si novým partnerstvím s Enterprise Esports otvírá dveře do gamingu

Fajn rádio z mediální skupiny Media Bohemia se v marketingu dlouhodobě zaměřuje na spolupráci s influencery a tiktokery z různých oblastí. Nyní prostřednictvím Enterprise Esports vstupuje do oblasti esportu a bude oslovovat milovníky gamingu.

Reklama
vškk

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

V arbitráži s firmou CME se Česká republika dopustila několika chyb. Na škodě, kterou CME utrpěla v souvislosti s investicí do Novy, ale vinu nemá. Rozhodnutí stockholmské arbitráže, která ČR nařídila zaplatit CME deset miliard korun, bylo nespravedlivé. Také k těmto závěrům dospěla sněmovní vyšetřovací komise, která od roku 2003 okolnosti prohrané arbitráže zkoumala.
Dolní komora její závěrečnou zprávu schválila, a to především hlasy opozice.
Poslanci podle zprávy mimo jiné dospěli k názoru, že už sama licence na vysílání televize Nova byla udělena způsobem a za okolností, které založily budoucí problémy. „(Za okolností), které nerespektovaly nezbytnost řádného finančního zajištění užívání licence,“ stojí ve zprávě.
Mediální rada počátkem 90. let udělila licenci na vysílání společnosti CET 21, rozjezd televize Nova ale financovali zahraniční investoři prostřednictvím firmy ČNTS.
Spory vypukly v létě 1999 poté, co se tehdejší ředitel Novy Vladimír Železný ve zlém rozešel se svými partnery ze CME, kteří většinově vlastnili ČNTS. Pře vyústila ve tři arbitráže. Výsledkem jedné z nich je, že stát musel zaplatit CME přes deset miliard korun za znehodnocení její investice do Novy. Závěr této arbitráže ale podepsali jen dva ze tří rozhodců. Jaroslav Hándl, kterého nominovala ČR, to tehdy odmítl a prohlásil, že tribunál jednal v neprospěch české strany.
Taťána Fischerová (klub US-DEU) dnes v rozpravě oznámila, že jako členka komise se závěrečnou zprávou a s mnoha jejími závěry nesouhlasí. Z jejích slov vyplynulo, že ona klade větší důraz na odpovědnost rady pro vysílání.
Závěrečná zpráva také konstatuje, že ČR porušila své závazky v oblasti ochrany zahraničních investic, „a to prostřednictvím svého správního orgánu“, tedy rady pro vysílání. Toto porušení ale podle poslanců nesouviselo s újmou, která CME vznikla. Poslanci současně upozornili, že postavení rady je problematické a volá po legislativní úpravě.
Zpráva rovněž potvrzuje některé závěry, které již dříve pronikly do médií. Poslanci soudí, že stát podcenil výběr právního zástupce ČR, tedy kanceláře Clifford Chance. Komise proto doporučila ministerstvu financí, aby okolnosti výběru i postup právní kanceláře prověřil audit.
Kauza arbitráže se v roce 2003 významně podílela i na odvolání bývalé rady pro vysílání, které tehdy ve sněmovně prosadili vládní poslanci. Opoziční ODS a KSČM v té době koalici obvinily z toho, že odvoláním rady dává CME do rukou argument a u odvolacího soudu oslabuje šanci země arbitráž zpochybnit.
„Závěry poslanecké komise … jednoznačně vyvracejí odpovědnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za více než desetimiliardovou škodu, kterou Česká republika utrpěla,“ uvedlo dnes devět bývalých členů rady v prohlášení, které má ČTK k dispozici. Dodali, že prohraná arbitráž byla přitom v roce 2003 hlavním důvodem k jejich odvolání. „Křivé obvinění a výlučně politicky motivované odvolání“ podle nich členy rady poškodilo. Žádají proto, aby k tomu nynější premiér Stanislav Gross zaujal stanovisko a vyvodil „náležité důsledky“.
Poslanci v závěrečné zprávě komise žádají Nejvyšší státní zastupitelství, aby se se závěry šetření a získanými důkazy seznámilo a posoudilo, zda na jejich základě lze odvodit odpovědnost konkrétních lidí.
Ze závěrů komise také vyplývá, že stát celý spor podcenil a do budoucna by se měl snažit řešit podobné pře jinak než arbitráží. Poslanci rovněž doporučili, aby vláda přezkoumala, zda nejsou nynější smlouvy o ochraně investic pro ČR nevýhodné.

Závěry sněmovní vyšetřovací komise k arbitráži se CME

1. Rozhodnutí stockholmské arbitráže bylo tvrdé, neobvyklé a v mezinárodních odborných kruzích v řadě případů negativně hodnoceno. Arbitři nevzali v úvahu relevantní ustanovení českého práva a k odůvodnění nálezu byla použita nepravdivá tvrzení a skutečnosti, které by jako důkaz při řádně vedeném arbitrážním sporu sloužit nemohly.
Toto rozhodnutí je odsuzováno celou řadou odborníků v oblasti mezinárodního práva a mezinárodní arbitráže a vzbuzuje jejich pohoršení. Toto rozhodnutí by mohlo poškodit důvěru států v nezávislost arbitrážních senátů a mělo by se dotknout pověsti a odborného kreditu dotčených arbitrů.

2. Sama licence byla udělena způsobem a za okolností, které nerespektovaly nezbytnost řádného finančního zajištění užívání licence, a tím do budoucna byl vytvořen prostor pro řadu právních problémů.

3. Samotné postavení rady (pro vysílání – pozn. ČTK) na straně jedné jako nezávislého orgánu a současně též orgánu správního se v důsledku událostí, které řešily arbitráže, ukázalo jako problematické. Komise považuje za nezbytné upozornit na nezbytnost legislativního řešení tohoto problému.

4. Rozhodnutí stockholmské arbitráže o zaplacení škody, která měla společnosti CME vzniknout, považuje komise za nespravedlivé, neodpovídající provedeným důkazům, za rozhodnutí, které bylo umožněno jen nerespektováním právního řádu České republiky, využitím pochybných důkazů, nerespektováním zásad arbitrážního řízení a využitím sporných rozhodnutí rady a neadekvátní úrovně zastupování zájmů České republiky v tomto sporu.

5. Komise si je vědoma toho, že společnosti CME vznikla škoda, avšak v žádném případě odpovědnost za tuto škodu nenese Česká republika, neboť ji nemohla nikterak odvrátit. Česká republika porušila své závazky, pokud jde o ochranu investic zahraničního investora, a to prostřednictvím svého správního orgánu, kterým byla rada. Toto zavinění však nebylo – a zde se komise zcela ztotožňuje se závěry londýnské arbitráže – v příčinné souvislosti se vznikem škody, když příčinná souvislost je nezbytnou podmínkou k určení odpovědnosti za škodu.

6. Poškozená společnost CME, resp. její právní předchůdce CEDC, se mohla zcela svobodně rozhodnout, zda se stane společníkem při financování CET 21, když rada rozhodla, že zahraniční investor nebude přímým účastníkem licence. CME zneužila chování rady a nezákonným zapsáním do podnikového rejstříku předstírala, že je uživatelem licence, a to i vůči zahraničnímu partnerovi (SBS), dobrovolně a bez námitek podepsala nové uspořádání vztahů s CET 21 po r. 1995, které jen respektovalo platný právní řád a nadále pobírala zisk z tohoto společného podnikání. Konečně poškozená společnost CME sama požádala radu o zrušení licenční podmínky č. 17, která ji zaručovala exkluzivní podíl na využívání vysílací licence a sama, svým vlastním rozhodnutím, tím ohrozila své investice, resp. později umožnila vznik škody. Komise se proto ztotožňuje s londýnskou arbitráží v argumentaci, že CME (CEDC) souhlasila se změnou podmínek, a tím částečně sama přispěla k obratu, který později nastal. Také personálním spojením CME a CET 21 v osobě Vladimíra Železného CME dlouhou dobu akceptovala všechny kroky, které byly udělány.

7. Česká republika nepostupovala při hájení svých zájmů zcela s respektem k hrozícím důsledkům, nevyužila všech svých možností. Nepoukázala na ústavní problematiku smlouvy o ochraně investic (které si protistrana musela být vědoma), nevyužila důkazů, které bylo možné použít (svědectví Vladimíra Železného, pokus o prodej CME společnosti SBS) a dopustila se i procesních pochybení. Chybou bylo, že se dala dotlačit k arbitráži ad hoc místo arbitráže v rámci Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů při Světové bance. Dále k této situaci přispěla i zdlouhavá jednání soudů, kdy po rozdílných rozhodnutích soudů nižší instance Nejvyšší soud ČR v prosinci 2001 zrušil oba rozsudky a vrátil věc k novému prošetření. Ministerstvo financí podcenilo svou právní pozici v arbitráži, a to se také negativně odrazilo v ochotě hledat smírné řešení sporu.

8. Komise intenzivně prověřovala tzv. důkaz R47 (záznam dr. Havlíkové o jednání Vladimíra Železného s radou) a konstatuje, že kolem tohoto dokumentu existuje celá řada nejasností, na které rozporné výpovědi svědků nedaly jednoznačnou odpověď, především kdo tento ‚důkaz‘ vložil mezi dokumenty použité v rámci arbitráže, proč česká strana neodmítla relevantnost tohoto dokumentu, a dokonce ho sama v arbitrážním řízení použila. Komise konstatuje, že ministerstvo financí a právní zástupci české strany významně podcenili důležitost tohoto dokumentu.

9. V případě budoucích arbitrážních řízení bude nezbytné, aby jejich přípravě byla, zejména ze strany vlády, věnována mnohem větší pozornost, zejména pokud jde o výběr advokátní kanceláře zastupující českou stranu (standardní ‚výběrové řízení‘ bez využití zkušeností ministerstva zahraničí se zjevně neosvědčilo), výběr rozhodce, svědků a dalších skutečností. Koncepce mezinárodní ochrany investic je založena na pojetí absolutní odpovědnosti státu v rozsahu širším než podle vnitrostátního práva. Stát je proto vždy zranitelnou stranou sporu. Proto je pro budoucnost dobré snažit se vyhnout arbitrážím a hledat spíše narovnání s investorem.

10. Vláda by měla přezkoumat dosavadní, dosud platné, obdobné smlouvy o ochraně investic, neboť komise se při své práci setkala s relevantními tvrzeními o jejich nevýhodnosti pro Českou republiku, zejména pokud jde řešení sporů prostřednictvím arbitrážních řízení, tedy nikým nekontrovanými tribunály ad hoc bez možnosti intervence českého právního řádu.

11. Komise doporučuje ministerstvu financí, aby nechalo zpracovat nezávislý audit, který by zhodnotil okolnosti výběru právního zástupce ČR v tomto sporu a jeho postup při obhajování zájmů republiky. Považuje za vhodné požádat Nejvyšší státní zastupitelství, aby se seznámilo se závěry komise i s důkazy, které byly před ní provedeny, a posoudilo, zda případně nelze na základě těchto dokumentů odvodit odpovědnost konkrétních osob.

Jak AI mění česká média? Čtěte v MAM 13/2024.

Redakce MAM

Další zajímavé čtení