Žebříček popularity je jen nástroj marketinku

Názor

Český slavík, Slovenský slávik a podobné přehlídky popularity jsou jen jedním z marketinkových nástrojů hudebního průmyslu. Na tom, jak dopadnou, nezáleží. Jejich hlavním cílem není skutečné určení popularity v předdefinovaných kategoriích, ale vytvoření pocitu sounáležitosti a příslušnosti k virtuální představě společnosti mezi těmi, kteří hlasují, a také vytvoření dalšího místa v hlavním vysílacím čase pro prezentaci hudebních produktů a s tím spojená podpora jejich prodeje.

Zaujmout čtenáře, nic víc

I na internetových stránkách soutěže se poměrně otevřeně říká, že anketa vznikla v redakci týdeníku Mladý svět v roce 1962 pouze z potřeby zaujmout čtenáře.

Nehledě na to, jakým vývojem od té doby anketa prošla, je tedy Slavík od svého počátku médii uměle vytvořený prostor, který se jen každý rok zaplní nějakými jmény.

Jakými, na tom moc nezáleží. Tento prostor se samozřejmě hudební průmysl a na soutěži participující tištěná i elektronická média snaží maskovat právě vytvářením představy, že jde o něco víc, že jde o skutečný hlas lidu, všech obyvatel České republiky, národa.

K dokonalosti tuto snahu o překrytí reality dovedla TV Nova, když původně britskou soutěž nazvanou Pop Idol, která je také založena na prostém hlasování konzumentů, uvedla pod názvem Česko hledá Superstar.

Právě vyvolání pocitu, že svou předraženou sms zprávou mluví divák pořadu za celou zemi, že se podílí na obecném definování vkusu (“Co si budou o nás Češích myslet, když zvolíme někoho, kdo neumí zpívat?”), se podepsalo na celkovém úspěchu zakoupeného formátu.

Výpověď? O čem?

Ve skutečnosti jde vždy pouze o součet hlasů diváků daného pořadu, který nemá žádnou společensky závaznou výpověď. Pro hudební průmysl je stěžejní jeden psychologický moment – tím, že divák přejde z pasivity k aktivnímu výběru, že se do soutěže zapojí, si zároveň začíná budovat intimní vztah ke svému interpretovi, což zvyšuje šanci, že si později koupí nějaké produkty s interpretem spojené.

A pokud se divák rozhodne přijmout představu, že jde skutečně o něco víc, o celospolečenskou událost, nechá se k té aktivitě snadněji přemluvit. V době vzniku ankety Zlatý slavík, kdy tu nefungovaly nepropagandistické průzkumy veřejného mínění, možná uměle vytvořená přehlídka oblíbenosti nějaký smysl měla.

Pokud by dnešní vyhlašovatelé chtěli skutečně zjistit popularitu hudebních interpretů, stačil by k tomu anonymní kvantitativní výzkum na poctivě vybraném reprezentativním vzorku společnosti. Ovšem to by prodeji produktů pomohlo asi tak jako zveřejňování žebříčků prodejnosti alb.

Mediální manipulační hru je třeba hrát, dokud jsou konzumenti ochotni utrácet peníze.

Hospodářské noviny, 13.12.2004, autor: Honza Vedral,  Autor je editorem hudebního měsíčníku Ultramix