Jak ochránit autorství?

Nezkrácená verze textu, který vyšel v Marketing & Media číslo 47.
Autorský zákon je jedním ze základních pramenů, který ochraňuje práva autora k jeho dílu. A to dokonce i bez jakékoliv registrace či zápisu do rejstříku.

Autorský zákon chrání: 1) práva autora k jeho dílu; 2) práva související s právem autorským: práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově-obrazového záznamu k jeho záznamu, právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu; 3) právo pořizovatele k jím pořízené databázi.

Principy českého autorského práva
Neformálnost ochrany: na rozdíl od např. ochranných známek se ke vzniku autorskoprávní ochrany nevyžaduje žádná registrace či zápis do rejstříku. Ochrana vzniká okamžikem objektivního vyjádření předmětu ochrany, ke vzniku ochrany se nevyžaduje vydání ani jiné zpřístupnění veřejnosti; pro autorské právo tedy neexistuje žádná obdoba Úřadu průmyslového vlastnictví s rejstříky ochrany.
– V autorském právu se neaplikuje princip priority: vzniknou-li dvě shodná díla, nejde buď o autorské dílo vůbec, to v případě, že jde o vznik nezávislý; jde-li o díla závislá, mladší dílo je pouze plagiátem (otrockou napodobeninou) staršího, u počítačových programů, databází a fotografií ke vzniku ochrany postačuje původnost, v těchto výjimečných případech může nezávisle na sobě vzniknout vícero autorských děl.
– Princip vrstvení práv: ochrana autorského díla, výkonu výkonného umělce, zvukového záznamu atd. působí souběžně a je třeba vždy vypořádat všechna práva (někdy současně i s ochrannými známkami či všeobecnými osobnostními právy).
Smlouva, kterou výrobce zvukového záznamu poskytuje licenci k užití hudebního zvukového záznamu, zdaleka nestačí k zařazení nahrávky do reklamního spotu, je třeba ještě získat licenci k užití zaznamenaných uměleckých výkonů (zpěvu a hry na hudební nástroje) a skladeb (hudebních děl s textem). Prvé podle okolností udělí buď výkonný umělec sám, nebo výrobce (získal-li od výkonného umělce licenci s právem sublicence), popř. kolektivní správce Intergram, pokud umělce pro tyto účely může zastupovat. Druhé, tedy oprávnění k užití hudebních děl s textem, udělí buď OSA, a není-li autor zastupován, popř. má-li pro reklamu učiněnu výhradu, tak autor či jeho dědic sám, popř. i tzv. hudební nakladatel.
– Autorské právo (autorské dílo) a právo k uměleckému výkonu (umělecký výkon) nelze prodat ani koupit, lze pouze získat oprávnění k užití – licenci; práva výrobců se dají jak licencovat, tak převést (“prodat”).
– Užitím v autorskoprávním smyslu se rozumí jednání, kterým se zprostředkovává možnost dílo (umělecký výkon aj.) vnímat, užitím není vnímání. Uživatelem je tedy produkce, jež vyrábí spot, popř. klient, dále televize, která spot vysílá, uživatelem však není divák, který spot v televizi sleduje.
– K užití je třeba v naprosté většině získat oprávnění (licenci) smlouvou, jen ve výjimečných případech lze užití uskutečnit bez souhlasu – na základě tzv. mimosmluvního institutu; pro reklamu přichází v úvahu v podstatě jen užití volného díla (výkonu, záznamu atp.), tedy díla, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv.
– K zařazení úryvku z jiného díla do reklamy bude zásadně vyžadován souhlas, ustanovení zákonné bezúplatné licence pro citace se nepoužije.
– Řada autorů hudebních děl je zastupována OSA, pro užití jejich díla v reklamě je však vždy třeba speciálně ověřit, zda se zastupování vztahuje i na tyto účely. I tehdy, pokud je OSA oprávněna zastupovat, je třeba zjistit, zda není souběžně třeba souhlas hudebního nakladatele (tradiční u zahraničních děl) a zejména zda zařazení do reklamy nebude znamenat užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu.
– Autorský zákon nechrání námět díla sám o sobě, myšlenku, postup, princip ani metodu, proto “krádež pouhého nápadu” nebude porušení autorského práva, ale může jít o jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a tím o nekalé soutěžní jednání (nekalou soutěž). Té se lze dopustit i parazitováním na pověsti jiného díla či výsledku činnosti, např. tím, že je použit již proslavený slogan či parodie na slavnou filmovou scénu.
– Odpovědnost za zásah do autorských práv je objektivní, není rozhodné, že uživatel nemá v úmyslu autorské právo porušit, k porušení může dojít, aniž by si to uživatel uvědomoval (např. z důvodu, že v dobré víře “získal” oprávnění od osoby, jež sama oprávnění neměla, popř. neměla práv udělit sublicenci).
– K udělení výhradní licence je třeba vždy písemné formy, nevýhradní licenci lze sice sjednat i jinak než písemně (např. ústně). I zde je však písemná smlouva pro uživatele vhodnější (průkaznější).

Případy porušení práv
Nejčastěji se lze setkat s nedostatečným či pozdním uzavíráním smluv. Dále jde o získání pouze části potřebných oprávnění. Získání řádné licence (majetkových práv), avšak užití způsobem snižujícím hodnotu díla (zásah do osobnostních, morálních práv). Opominutí nositele nakladatelských práv, parazitování na pověsti, zneužití nápadu nebo zásah do všeobecného práva na ochranu osobnosti.

Ochrana proti porušení
Ochranu poskytuje především autorský zákon, současně ale i trestní zákon a přestupkový zákon, jakož i zákon o ochraně spotřebitele. Mezi nároky, jež může nositel práva uplatnit, patří především nárok na zdržení se dalšího užití, nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé odměny a nárok na zadostiučinění (i v penězích). Blíže je ochrana autorského práva upravena v § 40 a násl. autorského zákona. Nositel práva může k dočasné úpravě práv požadovat i vydání předběžného opatření. Podle trestního zákona lze za porušení autorských práv uložit trest odnětí svobody až dva roky a v nejzávažnějších případech až pět let.

Irena Holcová, Veronika Křesťanová
Autorky pracují jako advokátky a odborné asistentky Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního PF UK.