Alpa: legendární francovka na bolavé tělo

Co mají společného unavené klouby, nabouraná auta a Velké Meziříčí? Všechny je spojuje francovka s názvem Alpa.
Tento lihový masážní prostředek vyráběný ve Velkém Meziříčí dobře posloužil před šesti lety senátoru Janu Kavanovi. Svedl na něj alkoholový odér, který se kolem něj šířil bezprostředně poté, co naboural tři zaparkované automobily. Nebylo to ale tak, že by senátor požil některý z léčivých koktejlů, jejichž recepty kolují na internetu. Pouze si podle svého tvrzení před jízdou natřel churavá záda francovkou.
Alpu ale nemá v oblibě jen bývalý senátor Kavan. Již bezmála sto let “masíruje” unavené obyvatele české kotliny. A nejen je. V současnosti se asi třetina celkové produkce vyváží do zahraničí. K nejvýznamnějším obchodním partnerům patří Slovensko, dále země bývalé Jugoslávie, Rusko nebo Vietnam. Přitom ročně závod ve Velkém Meziříčí prodá více než šest a půl miliónu balení francovek.

MEZITITULEK: Mazadlo na svaly a klouby
Společnost Alpa založil v roce 1913 velkomeziříčský rodák František Sáblík. Po vyučení u vídeňské firmy, která se zabývala zpracováním a prodejem mořských hub, zakoupil dvě hospodářské budovy. Ty dodnes tvoří součást areálu společnosti. Plánované obchodování s mořskými houbami však narušila první světová válka. Po jejím skončení se ale Sáblíkově firmě začalo dařit. Později rozšířil svou činnost o výrobu kosmetiky, když se soustředil na kolínské vody a přípravky po holení.
Pro značku Alpa je ale neméně důležitá také osoba Josefa Veselého. Tento brněnský podnikatel uvedl na trh lihový masážní výrobek s příznivým účinkem zejména na unavené svaly a klouby. Prozíravý Veselý věnoval mnoho pozornosti také marketinkové stránce. Důležitá nebyla jen samotná francovka, ale i její obal. Již od počátků měly láhev a etiketa charakteristický, snadno zapamatovatelný tvar a vzhled. Vhodný marketinkový tah Veselému v mnohém pomohl prorazit na tehdejší trhy. Jedinečnost svého výrobku si pojistil také vlastnictvím ochranných známek, které od roku 1913 platily v Česku i v zahraničí.
Rok 1948 znamenal znárodnění Sáblíkovy i Veselého firmy. Poté se výroba francovky přestěhovala z Brna do závodu ve Velkém Meziříčí. Veškerá administrativa se pak přesunula do Prahy. O něco později se změnil tvar lahvičky, avšak etiketa i samotný obsah zůstaly v původní podobě. Oblíbeným výrobkem byla zásobována takřka celá republika.
Na výrobu francovek dále navázala výroba ostatní lihové kosmetiky včetně francovky s názvem Lesana. Produkty byly k dostání nejen v drogeriích ale i v lékárnách. I přes tehdejší zvyklosti, kdy se péči o průmyslová a duševní práva obecně nevěnovala velká pozornost, byla značka Alpa chráněna nejen v rámci Československa, ale i po celé Evropě. Výjimku tvořila Albánie, kde jsou problémy s ochrannými známkami dodnes. O zachování jedinečnosti značky bylo postaráno i na mimoevropských trzích, například v Egyptě či v některých asijských zemích. Současnému majiteli tak stačilo jen navázat na dlouhou tradici ochrany značky Alpa, která je dnes registrována Úřadem průmyslového vlastnictví.

MEZITITULEK: Podnik zůstal bez dědiců
Po roce 1989 o závod ve Velkém Meziříčí nepožádal žádný oprávněný dědic. Byl tak posléze nabídnut v přímém prodeji. Nakonec jej koupila švýcarská společnost IG Pharma Holding AG, která se zabývá vývojem a výrobou farmaceutických produktů.
V současné době má společnost Alpa přes sto zaměstnanců, a to převážně žen. Sortiment nabízených výrobků již delší dobu netvoří jen Alpa a její modifikace. Firma vyrábí také dětské zásypy či toaletní vody, celkem více než sto padesát druhů výrobků.
“Lihová francovka má stálý okruh spotřebitelů,” říká vedoucí osobního a právního oddělení společnosti Alpa Diana Kutnerová. “Nicméně zejména mladší spotřebitelé dnes dávají přednost krému a gelové podobě výrobku,” dodává. Výsadnímu postavení francovek napomáhá také fakt, že nemají větší konkurenci.

MEZITITULEK: Padělky s nepravým lihem
“Na trhu existují podobné výrobky, zpravidla zahraniční, které jsou ale o poznání dražší,” říká Kutnerová s tím, že se ani společnosti Alpa nevyhnuly falzifikáty nejznámější francovky. “Zatím neznámý pachatel prodával výrobek označený kopií tradiční etikety,” říká. S pravou francovkou však co do obsahu měl jen pramálo společného. “Byla vyrobena z denaturovaného lihu,” dodává Kutnerová.

Hospodářské noviny, 8. 11. 2004, autor: Lukáš Vltavský