BASF: chemický obr kdysi barvil kalhoty

Výrobky firmy BASF leckdo každodenně používá, aniž si to uvědomuje, neboť dnešní člověk žije obklopen produkty chemického průmyslu. A jejich podstatná část pochází z továren společnosti BASF, největší chemičky světa.
Cesta na vrchol ovšem nebyla krátká. Firmu Badische Anilin & Soda-Fabrik AG založil podnikatel Friedrich Engelhorn v roce 1865. Firma vždy držela krok s rozvojem ostatních průmyslových oborů, dodávala jim své výrobky, a tím si zajistila dlouhodobý rozvoj.

MEZITITULEK: Na počátku byl odpad
Friedrich Engelhorn se narodil v roce 1821. V sedmadvaceti letech byl pověřen řízením úspěšné továrny na svítiplyn. Přemýšlel tehdy, co udělat s anilinem, odpadním produktem výroby plynu. Nakonec začal s výrobou syntetického barviva, které před několika lety náhodně vynalezl Brit William Perkin. Engelhorn s chemikem Carlem Clemmem založil v roce 1861 v Mannheimu malou továrnu, ze které posléze vznikla firma BASF.
Odbyt našli v rozvíjejícím se textilním průmyslu. Vyráběli celou řadu barviv, chyběla ale levnější náhražka za přírodní indigovou modř. V závodě s konkurenty BASF uspěl po dlouhých letech výzkumu v roce 1897. Modrá barviva BASF tak napomohla zrodu jeansové módy. Jejich vývoj přitom stál více, než tehdy činil základní kapitál firmy.
Chemička také spolupracovala s pozdějším nositelem Nobelovy ceny za chemii Fritzem Haberem. Díky jeho nové metodě výroby čpavku se jí otevřel další zajímavý trh – dusíkatá hnojiva. Za první světové války vyráběla trhaviny. Chemie ukázala svoji odvrácenou tvář i po válce, když v roce 1921 exploze továrny v Oppau zabila pět set lidí.
V roce 1925 přiměla špatná hospodářská situace BASF, Hoechst, Bayer a několik dalších firem fúzovat do I. G. Farbenindustrie. S rozvojem automobilového průmyslu ve třicátých letech firma investovala do vývoje paliv a laků. Pod značkou Buna prodávala první syntetickou gumu. V roce 1935 světlo světa spatřil první magnetofon, výsledek spolupráce s firmou AEG.
Historie firmy se však pomalu blížila ke svojí nejčernější kapitole. Její představitelé se sblížili s nacistickým režimem. Během války pak většinu jejích výrobků nakupovala armáda. V továrně I. G. Auschwitz našlo smrt dvacet pět tisíc vězňů z koncentračního tábora. Jedna z dceřiných firem navíc dodávala vražedný plyn Cyklon B. Po válce byla I. G. Farben zlikvidována a v roce 1952 se obnovila samostatná existence firmy BASF.

MEZITITULEK: Pak přišla doba plastová
S poválečnou obnovou Německa se rozvíjel i BASF. Důležitým výrobkem se staly umělé hmoty – v průběhu padesátých let vzrostla jejich produkce několikanásobně. V roce 1951 společnost vyvinula polystyren, prodávaný pod ochrannou známkou Styropor. Dalším prodejním hitem byl nylon. Od šedesátých let pak BASF soustavně expanduje do zahraničí. Postavil továrny v dalších evropských zemích, Latinské Americe, Japonsku i USA. Nenovějším regionem, o který se firma zajímá, je Dálný východ. Nejdříve investovala v Jižní Koreji, poté i v Číně.

MEZITITULEK: Obrat? Třicet tři miliard eur
Dnes dosahuje světová jednička BASF ročního obratu přes třicet tři miliard eur, z toho šedesát procent v Evropě. Po celém světě zaměstnává na osmdesát sedm tisíc lidí. Ústředí společnosti a největší závod s třiceti sedmi tisíci zaměstnanci je v německém Ludwigshafenu. V různých oborech vyrábí BASF osm tisíc produktů. Tato rozmanitosti s sebou nese i odolnost proti výkyvům jednotlivých odvětví. Propojený systém výroby navíc významně redukuje náklady.
V Česku BASF loni utržil přes tři miliardy korun, tedy zlomek celosvětového obratu. Ingmar Sassman z tiskového oddělení společnosti přesto říká: “Česko je pro nás důležitý trh a v posledních letech stále roste. Chceme tu svoje aktivity dále rozšiřovat.”
Češi si BASF pamatují jako značku magnetofonových pásek. Záznamová média ovšem nikdy netvořila více než procento obratu firmy. A tak, i když byla jejich prvním výrobcem, magnetických médií se v roce 1997 zbavila.

Hospodářské noviny, 1. 11. 2004, autor: Aleš Tůma