Zeměpisné označení má ochránit pivo

Tuzemští pivovarníci soudí, že pro zachování jakosti českého piva je třeba udělat maximum. Proto už také podali žádost o takzvané zeměpisné označení původu do bruselského sídla Evropské unie.
Nyní se čeká jen na konec října, kdy vyprší termín umožňující potravinářským firmám požádat Brusel o zápis zeměpisných označení a označení původu.

MEZITITULEK: Známka by pojistila kvalitu
„Děláme všechno pro to, abychom zeměpisnou ochranu prosadili. Česká piva se od běžných, ve světě prodávaných piv zatím výrazně liší svou kvalitou. Tu chceme udržet,“ hájí návrh Jaroslav Čepička, ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. Právě profesní svaz je pověřen správcovstvím označení, jež má zajistit tradiční skladbu surovin a technologických postupů, používaných při vaření piva v Čechách, na Moravě a v českém Slezsku.
„O ten pojem je třeba se starat. Ponechá-li se osudu, nikdo nezaručí, že časem nedojde k jeho devalvaci,“ tvrdí šéf Budějovického Budvaru Jiří Boček.
Záměr podporuje i největší pivovar Plzeňský Prazdroj. „Jsme nositeli tradice a kvalita je jednou z našich priorit,“ říká jeho mluvčí Alexej Bechtin.
Uznání zeměpisného označení by zaručilo, že české pivo bude splňovat jakostní kritéria. Nejde přitom jen o národní hrdost, ale především o obchod. „Zákazníci nerozlišují jen značky, ale i to, odkud pocházejí. A když je hodnotný výrobek, je za něj také víc peněz,“ říká Boček.
Původce nápadu Karel Kosař, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, ale upozorňuje ještě na jednu významnou věc. Pivo představuje podle něj kategorii, na niž se mohou v Evropské unii časem vztahovat omezení, plynoucí z ekologických limitů výroby. To by jeho vaření dostalo pod silný ekonomický tlak a vedlo k levnějším postupům.

MEZITITULEK: Starat se musí i pivovary
„Získaná ochrana zeměpisného označení by naše pivo před takovým krokem bránila,“ říká Kosař. Podle něj by jasně definovala, že se české pivo musí vyrábět dekokčním rmutováním a spodním kvašením. Nemohlo by tedy nikdy klesnout na úroveň „europiv“ a udrželo by si svou výjimečnost. „České pivo je chemicky odlišitelné od jiných piv. To je unikátní. Doba se mění a my chceme zachovat jeho senzorický charakter,“ argumentuje šéf ústavu s tím, že nezaznamenal, že by byl některý z českých pivovarů proti.
Přesvědčí to ale bruselské úředníky? Náměstek předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví Vladimír Zamrzla o tom trochu pochybuje. „Nechci strašit, ale pokud mám informace, v podobných případech, kdy označení zasahuje celý stát, má komise připomínky,“ vysvětluje expert. U příliš obecných názvů se podle něj těžko dokládá specifikace výrobku. „Jiná situace by nastala, kdyby se v zemi vyrábělo jen jedno české pivo stejné receptury a chutě,“ připomíná.
Pivovarníci přitom argumentují tím, že podobnou ochranu už má třeba brémské nebo bavorské pivo. Zamrzla ale oponuje, že viděno přes evropská měřítka, je to totéž, jako by chtěl někdo u nás registrovat označení západočeské nebo jihočeské pivo. Podle Čepičky jde ale o celkovou obhajobu českého piva. Tedy ani krajů, ani značek.
„O značku se musí starat každý pivovar sám. My chceme upozornit, že české pivo není žádný eurolager, evropský ležák, ale kvalitní pojem s dlouhou tradicí a obrovskou reputací,“ uvedl Čepička. Produkty, které mají registraci zeměpisných označení a označení původu, se obecně v Evropě těší pověsti kvalitního originálního výrobku.

MEZITITULEK: Určení chuti bude obtížné
„Největší problém asi bude se specifikací. Tedy s vlastnostmi, což je i chuť, jakou by takové pivo mělo mít,“ říká Jiří Sedlák, expert zapsaný na seznamu Evropských patentových a známkových zástupců.
Podle zástupců pivovarů by taková ochrana názvu pozici českého piva v zahraničí zlepšila. „Tamní podniky při stagnující domácí spotřebě uvidí možnost, jak posílit prosperitu odvětví. Nezbytné je udržet právě kvalitu i pověst, zjistit návyky konzumentů a zabezpečit reklamu,“ upozorňuje Boček.
Pivovary v Česku loni vyrobily přes osmnáct a půl miliónu hektolitrů. Doma prodaly téměř šestnáct a půl miliónu hektolitrů, což představuje zhruba sto šedesát litrů na jednoho obyvatele ročně. Do zahraničí se vyvezlo rekordních 2,13 miliónu hektolitrů piva. To bylo o téměř osm procent více než v předcházejícím roce. Podíl exportu na celkovém výstavu piva tak stoupl na jedenáct a půl procenta.

TITULEK: Jaké by mělo být světlé české pivo
Charakteristická je výrazná vůně po sladu a chmelu
Říz střední až silný, stejně jako plnost chuti. Intenzita hořkosti střední až vyšší. Nejsou přípustné cizí vůně a chutě, připuštěna je velmi slabá intenzita pasterační, kvasničné či esterové chutě a vůně. Typická je vyšší hodnota polyfenylů a vyšší hodnota pH.
Suroviny pocházejí výhradně z domácích zdrojů
Ječný slad, český hlávkový chmel a z něho vyrobené chmelové preparáty, voda, pivovarské kvasnice – kmeny kvasinek takzvaného spodního kvašení.
tradiční RECeptura platí jen pro vymezené území
Nejméně osmdesát procent várky tvoří slad vyrobený ze schválených odrůd a minimálně padesát procent slad z ječmene vypěstovaného z těchto odrůd na vymezeném území – to zahrnuje Čechy, Moravu a české Slezsko – aby byly dodrženy charakteristické vlastnosti českého piva.
Zdroj: Český svaz pivovarů a sladoven

Hospodářské noviny, 26. 10. 2004, autor: Zdeněk Zuntych