Konec svobody tisku?

Noviny v Německu jsou na nohou. Pokud nepřimějí Schröderovu vládu k činu, budou moci s největší pravděpodobností psát o prominentech jen to, s čím budou dotyční sami souhlasit. V opačném případě by mohly tisknout jen zpravodajství, bezprostředně související s výkonem funkce. Takovýto scénář, tvrdí deník Die Welt, načrtává rozsudek štrasburského Evropského soudu pro lidská práva z letošního 24. června, který uznal žalobu monacké princezny Caroliny na časopis Bunte. Pokud na tom chce Spolková republika něco změnit, má čas do 24. září, dokdy se může odvolat. Vše však zatím nasvědčuje tomu, že Berlín s tímto krokem spíše otálí. Soudci dospěli k názoru, že fotografie stěžovatelky při nakupování, jízdě na koni a na kole překročily meze jejího soukromí. Verdikt evropského soudu tak dělá de facto tečku za dosavadní tolerancí německého ústavního soudu. Ten ve snaze ukočírovat dodržování dvou základních práv, ochranu privátní sféry a svobodu tisku, svého času zohlednil, že důležité osoby mají ve společnosti vzorovou funkci, a musejí se tím řídit i při soukromých vystoupeních na veřejnosti. Jistá hranice existuje: na poloveřejných místech, třeba v restauracích, mohou být hájeny. Neplnoletí jsou tabu v každém případě. Kancléřský úřad ujišťuje, že se rozsudkem vážně zabývá. Ti, jichž se týká – tedy vydavatelé a novináři – mají opačný pocit. Pohnout Berlín k činu se teď snaží petice 43 šéfů tištěných bulvárních i seriózních periodik, kterou zveřejnil v pondělí Die Welt. “Poněkud stranou pozornosti veřejnosti je ohrožena základní svoboda, svoboda tisku. O tom, jak se prominenti chovají, s kým se scházejí, s kým udržují obchodní kontakty nebo od koho si nechávají platit dovolené, se už nebude moci psát,” stojí v petici. Pokud se tedy Berlín nevzepře, budou kauzy jako bývalého prezidenta Bundesbanky Weltekeho, který si nechal uhradit pobyt v luxusním hotelu Adlon, či nešlechtické chování prince Ernsta Augusta Hannoverského před tureckým pavilonem na výstavě Expo, jen vzpomínkou na “svobodné” časy. Nicméně kabinet, připomíná Die Welt, má důvod, aby se do soudní pře nehrnul: někteří jeho členové jsou sami s tiskem na válečné stezce. Příkladem je kancléř, který se hádal kvůli barvě svých vlasů a proti těm, kdo informovali o adopci ruské holčičky, nasadil právníky. Osudné dopoledne v létě roku 1993, kdy byla princezna Caroline vyfocena, jak si na tržnici kupuje olivový olej, se “postižené” po letech vyplatilo. Ve Štrasburku jí přiznali bolestné 50 tisíc eur. Německému tisku však může přijít pořádně draho.

Ekonom, 2. 9. 2004, autor: Igor Záruba