Označení Czech Made nezaniklo, ale léta jen živoří

Před jedenácti lety to byl převratný nápad. Dostal název Czech Made a měl podpořit české výrobky nejvyšší kvality. Tehdejší ministři Vladimír Dlouhý a Josef Lux, kteří u jeho zrodu stáli, tuhle značku také rádi dávali k dobrému. Bohužel málokterá se časem tak zprofanovala, jako právě Czech Made.
“Stala se dostupná prakticky pro každého. I pro toho, kdo na ni neměl vůbec nárok,” tvrdí Roman Němec, šéf Českého institutu reklamní a marketingové komunikace.
V roce 1995 se Czech Made začal udělovat i za služby a pro své zviditelnění se o něj ucházely především malé a střední podniky. “Ty většinou nemají dost prostředků na reklamu. Pro ně to byla příležitost nějak se předvést,” upozorňuje ekonom Pavel Dytrych.
Značka, která se měla stát synonymem kvality produkce v Česku, byla během prvních deseti let za výrobky a služby udělena téměř pětsetkrát. Dnes Czech Made patří mezi desítku vybraných značek, které mohou být prezentovány společně s logem “česká kvalita”.
“Chyby se bezesporu udělaly, ale důležité je, že značka funguje a je o ní stále zájem,” říká Josef Tržický z Ministerstva průmyslu a obchodu. Podle něj jde o jednu z cest, jak nejlépe připravit české podnikatele na jednotný trh Evropské unie, a proto v posledních letech dostává nový význam.
“Lidé by měli vědět, že výrobek či služba prošly náročným hodnocením,” uvedl Tržický.
Marketinkoví odborníci jsou však rezervovanější. “Ten, kdo ji získal, nemá důvod se s ní přestat chlubit. Obecně ale očekávání nenaplnila, hlavně záměr, aby přes Czech Made lidé kupovali české zboží,” uvedl Tomáš Drtina z agentury Incoma Research, zaměřené na výzkum trhu.
Hlavním kritérium při výběru zboží stále zůstává cena a až po ní kvalita. Země původu rozhoduje až zhruba na čtrnáctém místě. To potvrzuje i Zdeněk Štěpánek, generální ředitel drůbežářské společnosti Xaverov, která značku v minulosti získala. “Čekali jsme, že Czech Made prodej podpoří, ale ten je stejný. Lidé nakupují hlavně podle ceny,” uvedl.
Podle expertů by značka musela mít mnohem silnější podporu, aby ji lidé lépe vnímali a reagovali na ni. “Stát by do propagace a zlepšení jejího renomé musel vložit desítky miliónů korun,” zdůrazňuje Dytrych.

Hospodářské noviny, 31. 8. 2004, autor: Zdeněk Zuntych