Budova OSN poprvé v celovečerním filmu
OSN až dosud odmítala jakékoli filmování ve svých prostorách. Filmoví tvůrci, kteří chtěli získat záběry z jejího newyorského sídla, této ikony architektonického stylu poloviny dvacátého století, odcházeli vždy s nepořízenou, a to včetně Alfreda Hitchcocka, který zde v roce 1959 chtěl natáčet svůj thriller Směr severoseverozápad, píše list New York Times.
Když minulý rok přišel Sydney Pollack s projektem nového filmu The Interpreter (Tlumočnice) s rozpočtem 80 milionů dolarů (asi 2,1 miliardy korun) a Nicole Kidmanovou v hlavní roli, dostal rovněž tradiční odmítavou odpověď. Začal proto natáčet v torontském studiu s atmosférou napodobující velké jednací sály a stylové salonky, pohovky a chodby, ale výsledek nebyl uspokojivý.
Některé záběry bylo nutné dotvořit za pomoci počítačové grafiky. “Počítačová grafika dokáže divy,” říká Sidney Pollack, “ale lidé se nakonec nedají obalamutit. Poznají, že jste na tom skutečném místě nebyli.” A tak se režisér rozhodl zkusit své štěstí v OSN podruhé.
“Po roce se mi podařilo sjednat schůzku s Kofim Annanem,” vypráví Pollack. “Byl jsem k němu upřímný a řekl mu, že to není reklama na OSN, že je to hollywoodský thriller, ale že v něm není nic, co by OSN uráželo, a že koneckonců příběh je obhajobou diplomacie vůči násilí, slov vůči zbraním.”
Nicole Kidmanová hraje ve filmu tlumočnici OSN, která zaslechne, jak kdosi vyhrožuje smrtí hlavě jednoho z afrických států. Sean Penn se objevuje v roli federálního agenta, který má za úkol tlumočnici chránit, přičemž silně pochybuje o jejích ideálech a motivech. “Ona věří v sílu a posvátnost slov a je přesvědčena, že jsou-li správně použita, mohou být stejně účinná jako zbraň,” vysvětluje Pollack. “Pennova postava má mentalitu policisty, slovy opovrhuje, a tento rozpor je základním momentem jejich vztahu.”
Generálního tajemníka se podařilo přesvědčit, zbývalo získat souhlas od zástupců patnácti členských států Rady bezpečnosti OSN. Když však delegáti zjistili, že by mohli ve filmu sami hrát, přemlouvání nebylo nutné. Pollackovi se tak podařilo být prvním režisérem, který bude točit záběry k celovečernímu filmu v budově OSN. Jedinou podmínkou bylo, že natáčení musí probíhat pouze o víkendu.
Aby OSN nevzbudila dojem, že její prostory se dají běžně pronajímat, zavázali se producenti filmu, že uhradí veškeré náklady na provoz budovy ve víkendovém čase. Kromě toho Pollack slíbil, že věnuje organizaci štědrý sponzorský příspěvek.
Během natáčení dbal režisér pečlivě na to, aby všechny reálie odpovídaly skutečným poměrům v OSN. “Když se natáčela scéna hromadné evakuace, řekli mi, že delegáti mohou opustit místnost pouze na pokyn generálního tajemníka, a tak jsme pro něj museli připsat krátkou řeč,” popisuje Pollack. Poté, co kdosi naznačil, že herec představující španělského delegáta hovoří s lehkým latinskoamerickým přízvukem, byl ve scénáři přepsán na delegáta z Chile. Cedulka označující fiktivní africký stát Matobo, o nějž ve filmu jde, byla umístěna mezi označení Marshallových ostrovů a Mauricia, aby bylo dodrženo místní přísné řazení podle abecedy.
Kromě několika posledních záběrů z Mosambiku probíhalo natáčení celých šestnáct týdnů v New Yorku. Premiéra filmu je plánována na únor 2005. Soudě podle komentářů se budova OSN stala doslova filmovou hvězdou. “Kontrast téhle architektury a města, dokonalý řád a myšlenka, která je za ním vidět, oproti neuspořádanosti a syrovosti newyorských ulic – to všechno se hodně podílí na atmosféře celého filmu, a dokonce i na jeho příběhu,” říká Pollack. “Myslím, že se člověk nemůže pohybovat v tomto prostoru, aniž by ho to nějak ovlivnilo.”
Když byla newyorská budova OSN v roce 1952 slavnostně otevřena, nestala se mezi architekty okamžitým hitem. Z pohledu jejího současného filmového dobrodružství je zajímavé, jakým způsobem o ní tehdy její odpůrci hovořili. “Jako sídlo velké organizace,” napsal kritik Lewis Mumford, “je to jen ubohá imitace. Věc, jakou by Hollywood mohl snadno kašírovat.”