Senátoři nevěděli, že berou televizi peníze

Následující odstavec se vyplatí číst pozorně. Jeho cena je nejméně čtvrt miliardy korun.
Česká televize nesmí čas vyhrazený pro reklamu přesouvat z jednoho programu na druhý.
O tom, jestli tento paragraf bude opravdu platit, rozhodnou dnes při konečném hlasování poslanci.
Senátoři, kteří ho na konci května prosadili do zákona o televizních poplatcích, přiznávají, že při hlasování vůbec netušili, o jakých penězích vlastně rozhodují. “Je to ostuda, ale je to tak. Ten paragraf byl mezi jiné změny zařazený den před hlasováním, nic jsme o něm nevěděli a neprokoukli jsme, kolik peněz se za ním skrývá,” uvedl senátor Edvard Outrata.
Neobvyklé je také to, že senátorskou změnu zákona připravil člen druhé komory parlamentu – poslanec ODS Ivan Langer. Využil k tomu senátora Roberta Koláře, který vystoupil z Unie svobody a zvažuje vstup do ODS.
“Už si to nepamatuji přesně, ale nějak jsem se prostě s Langerem sešel a ten mi předal tři hotové pozměňovací návrhy, mezi kterými byl i tento paragraf. Tak jsem to na hospodářském výboru přednesl a prošlo to. Že tam jde o peníze? Nejsem zas tak velký odborník na ekonomiku, abych to poznal,” říká Kolář.
Langer přiznává, že Koláře skutečně použil pro prosazení svého záměru. “Věděl jsem, že ve sněmovně bych s tím neměl šanci, tak jsem to udělal takhle.”
Zatímco například o zrušení plošného výběru koncesionářských poplatků debatovali senátoři celý měsíc, zákaz převádění reklamy navrhl Kolář pouhý den před hlasováním. A to ještě ne všem senátorům, ale pouze členům hospodářského výboru. “Zaskočilo nás to. Nebyli jsme na něco takového připraveni a neměli jsme nachystané protiargumenty,” uvedla náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, která se jednání účastnila.
Dosud povolené sčítání limitů pro reklamu z obou programů využívala televize k tomu, že ji vysílala právě na tom kanálu, který měl momentálně větší sledovanost. To jí umožňovalo účtovat si za reklamu vyšší ceny.
O kolik peněz televize zákazem sčítání přijde, Kolář před senátory vůbec nehovořil. Argumentoval pouze tím, že sčítat limity nemůže ani druhé veřejnoprávní médium Český rozhlas.
Tento rozdíl skutečně už šest let existuje, ale dosud ho nikdo nezpochybnil. “Vzniklo to proto, že my máme šestnáct stanic a tam by přesouvání mohlo dopadnout divoce. Ale televize má jen dva programy a jinak nastavené hospodaření. Nikdy jsme nechtěli, aby se to měnilo,” řekl vysoce postavený manažer rozhlasu.
Ani Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozdílné paragrafy nikdy nezpochybnila. “Žádný takový podnět jsme neřešili, nikdo nic takového nepožadoval,” sdělil vedoucí právního odboru rady Jan Fučík.
Ze stenografického záznamu Senátu je zřejmé, že tyto argumenty nikdy při projednávání změn nezazněly. “Na podrobné rozbory bylo málo času, spolehli jsme se na to, co nám k tomu řekl Kolář,” přiznává předseda Hospodářského výboru Milan Balabán. Další senátoři potvrdili, že podobná praxe je i při projednávání jiných zákonů. “Zpravodaj Václav Jehlička na nic neupozornil, a tak se to odhlasovalo. Tak to prostě chodí. Když se v problému člověk moc neorientuje, spolehne se na zpravodaje,” řekl k prosazení návrhu Kolář.
Česká televize sice po hlasování upozornila, že jeden odstavec ji připraví o stamilióny, ale o změnu neusiluje. “Máme strach, abychom dostali vůbec nějaké peníze. Proto mlčíme, i když nám to vadí,” přiznává člen nejužšího vedení televize.

Hospodářské noviny, 24. 6. 2004, autor: David Macháček