Minulý týden si italský premiér Silvio Berlusconi mohl oddechnout jako předseda vlády i jako podnikatel. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, „legge Gasparri“, úspěšně ukončil svoji třináctiměsíční pouť parlamentem, při které bylo předloženo 14 000 pozměňovacích návrhů a v obou komorách se o něm diskutovalo 400 hodin. Jako předseda vlády se Berlusconi může pochlubit tím, že jeho kabinet se postaral o budoucnost digitálního vysílání v Itálii. Jako mediální podnikatel může být spokojen s tím, že zákon neomezil velikost jeho mediálního impéria, jehož jádrem jsou tři komerční televize. Prezident Carlo Azeglio Ciampi odmítl loni v prosinci zákon podepsat a vrátil ho parlamentu s tím, že nedostatečně chrání pluralitu médií. Zákon sice stanovil limit 20 procent pro dominantní postavení na reklamním trhu, na druhé straně však do tohoto trhu zahrnul všechna média včetně vydávání knih, zvukových záznamů a kinematografie, což Berlusconimu poskytlo dostatečný manévrovací prostor, aby nemusel své mediální podnikání omezit. Když prezident vrátil zákon parlamentu, dolní komora v zákoně změnila vymezení reklamního trhu, v němž ponechala jen tisk, rozhlas a televizi, a pak zákon schválila. Příkladu Sněmovny následoval minulý týden Senát. Protože prezident může vrátit zákon parlamentu pouze jednou, nic už nestojí v cestě tomu, aby zákon vstoupil v platnost. Tím, že zákon nestanovil limity pro jednotlivé segmenty mediálního trhu, tj. pro tisk, rozhlas a televizi, umožnil pokračování současného stavu, v němž vysílání terestrické televize kontroluje duopol Berlusconiho Mediasetu a vládou kontrolované veřejnoprávní televize RAI. Nový zákon předpokládá také reformu RAI, která je státem vlastněnou akciovou společností. Její akcie se mají nabídnout k veřejnému prodeji na trhu tak, aby žádný vlastník neměl větší podíl než jedno procento. Podrobnosti této „privatizace“ stanoví vláda.
Ekonom, 6. 5. 2004, autor: (MIŠ)