Tvrdá erotika táhne, sílí i kontrola

V Česku v poslední době narůstá počet příznivců tvrdé erotiky. Vývoj vkusu konzumentů tak kopíruje světové trendy. Vyplývá to z informací producentů a prodejců.
“Hard core se u čtenářů těší velké oblibě. Jedná se o celosvětový trend, kdy je pozorován odklon od jemné erotiky,” objasňuje Jiří Havelka, ředitel vydavatelství PK62, pod které spadají například časopisy Leo nebo Extáze.
Větší “tvrdost” materiálů, společně s bojem o lepší kvalitu předloh i tištěných magazínů nebo honem na celebrity označuje Havelka za trendy nadcházející sezóny.
Příčiny spatřuje sexuolog Jaroslav Zvěřina mimo jiné v tom, že “soft erotika je povahy obecné, “specialisty” mezi konzumenty si firmy postupně vychovávají”. Zástupce pražské sítě prodejen Video Center, který si nepřál být jmenován, za důvod označuje běžnou dostupnost soft erotiky. “V televizi je jí dost,” tvrdí.
Výrazný posun ve vkusu klientů nedoprovází změna způsobů, jak na svůj oblíbený produkt dosahují. “Objem on-line objednávek kazet a časopisů zůstává zanedbatelný. Internet slouží spíš jako reklama na novinky, upozorňuje na zboží,” shrnuje vztah českého publika k internetu Ivana Matthei, produkční agentury Bohem Production.
To, že ani masívní nástup internetu v uplynulých letech se do prodejních čísel časopisů výrazněji nepromítl, potvrzuje také Jiří Havelka. “Nepostihl u nás tištěná média jako v zahraničí, kde se jednalo o dramatický propad. Zájem o něj opět upadá, s výjimkou mamutích firem. Tištěné publikace si polepšily, ale pouze v žánru hard core,” popisuje současný stav Havelka.
Poměr prodeje filmových materiálů domácí a zahraniční provenience odhaduje pracovník Video Center na jedna ku jedné, Matthei připouští, že více než na původu zboží záleží na přebalu nebo reklamě. “Ve spoustě zahraničních produkcí navíc hrají české herečky,” dodává Matthei.
Bez zajímavosti není ani to, že v síti Bontonland, kde erotika tvoří asi dvě procenta prodaných obrazových nosičů, zákazníci upřednostňují modernější DVD formát (poměr DVD k VHS 60 ku 40 procentům), zatímco ve Video Center je poměr opačný – 60 ku 40 ve prospěch VHS. “DVD klasické video z trhu nikdy zcela nevytlačí,” zdůrazňuje Matthei.
Dlouhodobě stabilní zůstává i celkový objem erotické produkce. “První vlna komerční erotiky je již za námi a konzumace těchto materiálů se dále nezvětšuje,” tvrdí Zvěřina. Menší poptávku po výrobcích některých tradičních producentů způsobuje vstup většího počtu nových subjektů na trh. “Nabídka je stejná, stoupá množství dodavatelů,” vysvětluje Matthei.
Zájem klientů se podle ní ustálil, jako příklad uvádí erotický veletrh. “Počet návštěvníků se pohybuje kolem pěti tisíc. Je to výrazně méně než v prvních letech, ale množství již neklesá. Vystavovatelů je stále stejně, zmenšuje se jen velikost stánků – nemají peníze na reklamu,” dodává. Údaje Video Center naznačují pouze velmi mírný pokles oproti předešlým rokům.
Největší rozdíl proti minulosti pro Ivanu Matthei představuje úbytek prodejních míst. “Klesá počet obchodů s kazetami a videopůjčoven. Je čím dál těžší prodávat a propagovat toto zboží. Co bylo možné pustit do světa před pěti lety, je dnes v reklamě nemyslitelné. Prodej například v řetězcích benzínových stanic je rovněž čím dál těžší. Cenzura přitvrzuje.”
Neměnnou zůstává i skupina odběratelů. “Postihuje populaci v celém sociálně-profesním spektru,” popisuje ji Havelka. A Jaroslav Zvěřina dodává: “Komerční erotiku konzumuje středostavovská vrstva mužů, kteří nejsou ničím nápadní. Dlouhodobě se zcela jistě příliš nemění,” doplňuje.

Hospodářské noviny, 7. 4. 2004, autor: Petr Frinta