Muzikálům ubývají diváci, šancí je činohra

Jednu dobu to vypadalo, že všechny komerční aktivity, které se nějak dotýkaly Draculy, se proměňovaly ve zlato, vzpomínal před časem bývalý producent muzikálu a dnešní ředitel Hudebního divadla v Karlíně Egon Kulhánek na dosud nejúspěšnější český muzikál. Ten od roku 1995 dosud vidělo na 2,5 milionu diváků. Na podobný úspěch si ale dnešní produkce musí nechat zajít chuť – český muzikál má podle všeho ta nejúspěšnější léta za sebou.
Podle manažerů se na poklesu diváckého zájmu podepisuje špatná ekonomická situace, nadprodukce muzikálů a nabídka ostatní zábavy.
Ještě na přelomu tisíciletí se na pražských prknech točily projekty jako Hamlet nebo Johanka z Arku, pro které nebyl problém dosáhnout 300tisícové návštěvnosti. V současné době musí produkce počítat se skromnějším zájmem. “Nabídka na muzikálové scéně je větší než poptávka. Opakované návštěvy jsou vzácností. Dnešní divák, pokud chce navštívit všechny muzikály, tak vidí jeden projekt pouze jednou,” tvrdí producent divadla Kalich Michal Kocourek.
S tím souhlasí i Janis Sidovský, který zajišťoval marketinkový a PR servis pro muzikály Dracula, Kleopatra, Rebelové nebo West Side Story. “Muzikály žijí z cirkulace publika, které se dnes přestává do divadla vracet. V dobách Draculy nebylo výjimkou, že lidé viděli představení třikrát, aby porovnali všechny alternace,” říká Sidovský.
Za ústupem muzikálů z bývalé slávy stojí celá řada důvodů – od změny preferencí trávení volného času přes vzrůstající ceny až po vývoj ekonomiky České republiky. Proti 90. letům “zábavychtiví” diváci mají ve větších městech k dispozici multiplexy, rozšířila se nabídka koncertů, díky klesajícím cenám letenek se zlevňuje cestování a rovněž se rozšiřuje nabídka počítačových her.
To spolu s rostoucími cenami za vstupné způsobuje, že část zájemců zamíří jinam než do divadelních sálů. “Okruh muzikálového publika se zužuje kvůli nepříznivé ekonomické situaci, na muzikál chodí většinou střední vrstva, a ta z České republiky pomalu mizí,” říká Kocourek.
“Pro mimopražské publikum začíná být 600 až 700 korun za jednu vstupenku příliš. Když se k tomu připočítají náklady na cestu a občerstvení, vyjde návštěva muzikálu téměř jako jednodenní výlet do Vídně,” myslí si Sidovský. Podle Kocourka přitom diváci z venkova tvoří až 80 % návštěvníků představení.
Snižující se návštěva se projevuje na počtech představení v jednom týdnu. Zatímco Hamlet se v Kalichu podle Kocourka hrál od středy do neděle, následující Galileo hraje od čtvrtka do neděle. “V polovině 90. let, kdy jsem byl v producentském týmu Draculy, jsme hráli osm představení v týdnu v sále pro 1500 diváků. Dnes většina produkcí, a to i v současnosti nejúspěšnější Bídníci, hrají čtyřikrát pětkrát týdně v sále pro maximálně 850 diváků,” potvrzuje Sidovský.
Existují i drobné výjimky. Muzikál Excalibur, který se v současnosti hraje v divadle Ta Fantastika, podle svého mluvčího Petra Mändla dokonce letos v únoru přidával jedno představení k dosavadním osmi týdně. “Od března jsme se opět vrátili k původnímu počtu,” dodává Mändl.
Produkce, které se až dosud zaměřovaly na muzikály, proto rozšiřují žánrový záběr. “Už od otevření divadla uvádíme vedle muzikálu i činoherní představení a koncerty. V poslední době dáváme činohře větší prostor. Divadlo Kalich je tak po celý rok vytíženo zhruba z 80 %,” podotýká Kocourek. “Je pravděpodobné, že ne všechny muzikálové produkce se uživí,” dodává Sidovský.
V současné době se jenom v Praze hrají Les Miserables/Bídníci, Galileo, Rebelové, Excalibur, West Side Story, Cikáni jdou do nebe nebo Starci na chmelu. V tomto roce budou diváky k návštěvě lákat další projekty. V plném proudu by měly být přípravy muzikálů Tři mušketýři (Divadlo Broadway), Noc na Karlštejně (Hudební divadlo v Karlíně) a Sedmá pečeť (Kalich).

Návštěvnost vybraných muzikálů