Média: Do nebezpečí na vlastní pěst

Novináři, jež chtějí světová média vyslat do rizikových míst, jako jsou Irák, Čečensko či Afghánistán, musejí splňovat mnoho kritérií. Pokud by třeba BBC poslala do krizové oblasti zpravodaje, kteří neprošli výcvikem britské armády, bude mít jejich šéf velké potíže. Zhola nepředstavitelné je poslat tam jednotlivce, na cesty se vždy vydává štáb.
Česká veřejnoprávní média taková pravidla nemají. Navzdory tomu šéfové zmizelých novinářů věří, že pro bezpečnost svých lidí nemohli udělat víc. A na stávajících pravidlech jejich vysílání do nebezpečných míst nebudou mnoho měnit.
“Jediné, co chci zařídit, je smluvit s Ministerstvem obrany víc míst v kursech, v nichž se na riskantní mise připravuje,” říká šéfredaktor Radiožurnálu Alexandr Pícha.
Tyto “kursy přežití” armáda nabízí redakcím, každá může obsadit jedno místo. “Zdaleka ne všichni, které do rizikových míst nasazujeme, jej absolvovali,” dodává Pícha.
Zdeněk Šámal, šéf zpravodajství České televize, je ale k armádnímu kursu skeptický. “Je to spíš takový pionýrák, kam jezdí redaktoři, kteří pak nikam do nebezpečí nevycestují. Z těch, kdo tam jezdí, jej absolvoval málokdo. Já to nevyžaduji a vyžadovat nebudu,” říká.
Tím, co bezpečí novinářů může zlepšit – ale paradoxně jim také hodně přitížit – je množství peněz, jimiž je redakce vybaví.
“Je to naprosto neporovnatelné. Třeba Američané mají neomezené prostředky, není pro ně problém najmout si ochranku za tisíc dolarů,” říká zkušená válečná reportérka Petra Procházková.
“Mohou si také najmout místní spojky, které nejsou na rozdíl od nich na první pohled nápadné, a poslat je s kamerami na frontové linie. To je pro Čechy nemožné: všude musí s tou svou jedinou kamerou sami.”
Zahraniční média jezdí do nebezpečných oblastí v týmu – nikdy se nestane, aby vyjel jen jeden reportér. “Dokonce ani dva. Minimální počet jsou tři, zpravidla se jezdí v pěti lidech,” říká Michal Růžička z české sekce BBC.
Někdy to ovšem může být nevýhoda: “Pokud jedete s konvojem a v helmách, jste nápadní, signalizujete, že máte peníze, hůř proklouznete,” namítá Procházková.
Posílat naráz víc lidí do budoucna neplánuje ani ČT, ani rozhlas. “Spíše se budeme i nadále snažit cestu našeho jednoho zpravodaje spojit s cestou novinářů z jiných médií,” říká Pícha. “Na začátku iráckého konfliktu jsme v oblasti měli na různých místech čtyři lidi. Ekonomicky jsme se z toho vzpamatovávali hodně dlouho.”

Hospodářské noviny, 16. 4. 2004, Autor: Simona Holecová, Sabina Slonková